10 věcí, které jsem jako máma nikdy nechtěla dělat

„Až porodím, tak…”

Tuhle větu jsem řekla snad tisíckrát. Plánovala jsem si, jaké to bude být máma. A přesně jsem věděla, že budu taková a maková. Vyrovnaná, klidná, hezká, dobře naladěná. A ono ho***. Pardon. Jinak to fakt říct nejde. Všechno se otočilo o 180°. I když abych jen nemeldovala, tak musím říct, že se to pomalu, ale jistě, vrací k normálu. Kluka už po práci čas od času vítá moje usměvavé já a ne zombie v noční košili durch od mlíka 🙂

Ale zpět k tématu. Sepsala jsem pár věcí, které jsem v žádném případě nechtěla dělat…

  1. Mluvit v množném čísle
    Tak to nevyšlo. My zdravíme, my děkujeme, my se těšíme 😀 Ale k tomu asi ve finále dospěje každá máma. Prostě to tak je. Najednou nejste samostatná jednotka. Rozhodujete za oba. V některým případech ale určitě není od věci zapojit mozek a dát si na to pozor.
  2. Mluvit převážně o dětech, plínách a svém velkém zadku
    Když jste 24 hodin denně s miminem a přebalování, uspávání a krmení je vaší hlavní náplní každého dne, tak se jen těžko hledají jiná témata. Ale snažím se! Fakt usilovně! O Sebastiánovi a kvalitě kol našeho kočáru jen pár vět a šup k politice, kabelkám a drbům 🙂
  3. Zavírat se doma
    V prvních týdnech to byl boj. A i teď se musím čas od času přemáhat, abych nám naplánovala nějaký program. Ale musím, jinak by mi brzo hráblo. Opustit komfort domova, obrnit se trpělivostí, sbalit tisíc věcí, abychom byli v pohodě, kdyby se stala nějaká nehoda, a hurá pryč! Na kafe, do herny, na procházku mimo náš hood, na nákupy. Prostě někam, kde ten den uteče tak nějak rychleji…
  4. Nestarat se o sebe
    Na tomhle budu muset taky ještě zapracovat. Když jdu mezi lidi, tak se snažím nějak vypadat, ale na procházky po Vršovicích se ve většině případů nijak nečančám. Čas by na to byl, ale upřímně, když si dá mimino ranní cca hodinovou etapu spánku, jak ten volný čas raději využijete? V koupelně s pinzetou a štětcem na make-up v ruce nebo poklidíte byt, aby se vám v něm hezky bylo a v klidu si uvaříte a vypijete kafe?
    Abych se ale jen nehanila, tak se musím pochlubit. Začala jsem chodit 2x týdně cvičit! A mám z toho super pocit. Kéž by mi to vydrželo 🙂
  5. Zanedbávat kluka a hádat se s ním
    Slibovali jsme si, že se hádat nebudeme, že si vždy vyjdeme vstříc, že se o radosti i starosti s prckem budeme dělit pade na pade. A i když je to někdy vážně těžký a dokážeme se rafnout i kvůli tomu, jak kdo skládá kočár. Ale to k tomu prostě patří. Důležité je, že v těch zásadních věcech se na 100% shodneme. Ale musíme o tom všem mluvit, to je prostě základ…
    A ač se nám sem tam nějaká ta hádka nevyhne, tak na nedostatek společného času a romantiky si stěžovat rozhodně nemůžeme. Když se chce, všechno jde. Pořád si totiž stojím za tím, že na prvním místě je prostě pořád kluk. Nebýt jeho, tak by tady ten malý svišť jednoduše nebyl…
  6. Nepůjčovat dítě
    Tohle se povedlo. Půjčuju, ráda a bez obav. Na pochování, povození, na hodinu i na den.
  7. Kontrolovat, jak si kdo počíná s prckem
    Já sama jsem matka amatér, vše jsem se musela naučit sama a jsem si absolutně jistá, že nikdo v mém okolí se o malého nepostará o nic hůř než já. Občas je sice trochu těžké neříct svůj názor, tip nebo radu, ale většinou to vydržím a nechám babičky i tetičky a strejdy dělat to jednoduše po jejich.
  8. Být na nervy
    První tři měsíce jsem byla na nervy i zralá na pár facek, ale kdo ne? Teď už se dávám dohromady a snažím se krotit…
  9. Být máma na plný úvazek
    Sebastiánovi se věnuju na 100%, ale do rodičovství jsem šla s tím, že i máma potřebuje čas od času volno a přijít na jiné myšlenky. Takže utíkám. Do fitka, na holčičí večeře, sama na nákup. A od února se chystám i zpět do práce. A už se nemůžu dočkat!
  10. Srovnávat
    Jasně, že mě zajímá, jestli se kamarádky mimino už postavilo, vyčůralo na nočník nebo už má zuby. Ale určitě ne proto, abych to porovnávala s naším prckem. Jen mě to prostě zajímá a mám radost, když vidím jiná mrňata, jak dělají pokroky. A mimo to se taky inspiruju.
    „Co? Sofča už chodí na nočník? A jde jí to? Tak super! Taky to zkusíme!” Ne, není to závist ani snaha vyrovnat se schopnostem kamarádčiny holčičky. Je to jen radost a chuť vyzkoušet něco nového. A to, jestli se to i nám podaří, je ve hvězdách…

A jak to máte vy? Dávali jste si před narozením potomka nějaké cíle? Chtěli jste dodržovat určitá pravidla? A povedlo se? 🙂

Mohlo by se vám také líbit:

5 komentářů

  1. Prave jsem objevila vas blog a zacala jsem s timto clankem. Souhlasim se vsim mam ted dve deti 2 roky 8 mesicu syna a dceru 1 rok a musim rict ze z druhym jsem se zlepsila v mnoha bodech :).
    S cislem 2, 3, 4 vam pomuze navrat do prace 🙂 ja ziju v Belgii materskou a rodicovskou mame v rozhrani od 3 do 7 mesicu s synem jsem sla zpatky do prace v 5 mesicich s dcerou v 7 mesicich a je to v pohode (i kdyz musim rict ze ceske maminky to asi nikdy nepochopi a nemyslim to ve zlem:))
    Takze preju „good luck“

    1. Milá Zuzko, o „belgickém modelu“ jsem už slyšela a můžu vám na to říct asi jediné – klobouk dolu. Já bych se sice do plného pracovního procesu vrátila klidně okamžitě a s obrovskou radostí, ale asi si nedokážu představit, že by mi vychovatelka z jeslí nebo chůva posílali videa prvních krůčku atd. 🙂 Jak to dáváte vy?

  2. Mluvení v množném čísle – ano, i já si říkala, že takhle mluvit nebudu, ale on se tomu člověk prostě nevyhne. Snažím se však vyvarovat toho, abych to používala v případech, kdy to nedává smysl. Třeba bych nikdy neřekla něco ve smyslu „Máme horečku.“, pokud bychom ji opravdu neměli oba, apod. 🙂
    Zaujalo mě to nadšení návratu do práce. To já si třeba neumím vůbec představit. Na rodičovské jsem rok a umím si představit, že budu klidně dalších pět a možná víc 🙂
    S tím srovnáváním to mám stejně. To byl jeden z mých cílů, co budu a nebudu dělat, až se malý narodí. Další byl, že nebudu debilně šišlat a budu na dítě mluvit úplně normálně. To se taky daří, dokonce se snažím používat jen minimum zdrobnělin 🙂

    1. Děkuju za komentář 🙂 A co se té práce týče, tak asi hodně záleží na tom, co děláš. Pro mě je práce v 90% případů i zábavou a navíc můžu pracovat z domova, takže se většinou nemusím trápit výčitkami, že raději makát než abych se věnovala malému :)Prostě si k práci sednu když prcek spí 🙂

      1. Tak to si pak představit umím 🙂 Nevím proč, ale při zmínce o návratu do práce, mě napadlo akorát ježdění na osm hodin do kanclu, přitom vím, že hodně lidí pracuje z domova 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *