Bali s mimi aneb Jak moje kamarádka vyrazila s miminkem do exotiky

BLOG

Cestování s malými dětmi, to je téma, které mě aktuálně moc zajímá. Za pár měsíců nás s klukem i se Sebíkem čeká dovolená ve 14 tisíc kilometrů vzdálené destinaci, proto sbírám jakékoliv tipy – ať už jde o koupi letenek, cestu letadlem nebo třeba výbavu, bez které by byl výlet do exotiky jen zlý sen.

Jsem tak moc ráda, že byla moje kamarádka Aneta ochotná zasednout k počítači a sepsat, jaká byla jejich rodinná dovolená na Bali. Indonésie s rok a půl starou holčičkou? Sranda nebo blázinec?

Poměrně dlouho jsme odkládali naší svatební cestu, původní plán zněl Thajsko.  Věděli jsem, že chceme trochu pocestovat, a že délka naší dovolené by měla být minimálně 3 týdny až měsíc. S hledáním letenek jsem začala v půlce únoru.  Ale nakonec mě Thajsko v tu chvíli nějak odradilo, zabloudila jsem do nespočet diskuzí a recenzí a narazila jsem na to, že v Thajsku je v období naší dovolené spousta lidí a přeplněné pláže. Dále jsem se dočetla, že když s dítětem do Thajska, tak raději do luxusních hotelů, a to se mi celé tak nějak nelíbilo.

Nakonec v tu chvíli ani nebyly letenky, které by mi padly do oka, a tak přišla fáze hledání jiné destinace. Chvíli jsem uvažovala o Zanzibaru, kde mě lákaly nízké ceny pobytů, ale byla to spíš dovolená typu hotelový rezort a válení se na pláži, možná nějaké potápění a výlety lodí. Pro nás celkem nuda, takže to jsme společně s manželem zavrhli. Potom mě jedni známí navezli do Malajsie, letenky jsem našla za opravdu hezké peníze, ale ubytování jedním slovem hrůza.

Pomalu jsem na internetu projela půlku světa a pak jsem si všimla, že všude na sociálních sítích na mě vyjíždí, jak si všichni náramně užívají na Bali a rozhodla jsem se to prozkoumat.

Začala jsem tím, jestli je to vůbec vhodná destinace pro návštěvu s tak malým dítětem. Ze začátku jsem byla zmatená, na internetu psal každý něco jiného – co člověk to názor. Někdo to hrozně zkritizoval, že jen blázni můžou s tak malým dítětem do Indonésie (my jsme blázni) a jiná rodina tam dokonce byla s dvěma dětmi (7 měsíců a 2,5 roku) a nesmírně si to chválila. Kritika sice převažovala, ale nenechala jsem se odradit.

Nakonec jsem se na diskuze vykašlala a hledala jsem spolehlivé zdroje informací. Důležité pro mě bylo, jestli je zde základní zdravotní péče a jaké jsou zde možnosti lékařské péče v případě větších úrazů. Nemocnice na Bali fungují poměrně dobře, ale závažnější operace se řeší v Jakartě nebo až v Austrálii, což není úplně ideální, ale dostupnost léků na Bali je stejná jako v jakýchkoli jiných evropských dovolenkových destinací.

Druhou věcí, krou jsem začala zjišťovat, bylo doporučené očkování. Opět kámen úrazu, všude se dozvíte něco jiného. Nenechala jsem se však zastrašit a pustila se do realizace našich líbánek ve třech.

Nejprve výběr letenek. Na hledání letů mám nejlepší zkušenosti se Skyscennrem, nic jiného už nepoužívám. Na přesním termínu odletu nám nezáleželo, pouze jsem se logicky chtěli vyhnout období dešťů, které podle Balijců končí v půlce března, takže jsem cestu směřovaly na konec března a dále.

Nejprve jsem samozřejmě chtěla letenky za co nejvýhodnější cenu. Nejlevnější lety si však můžete dovolit pouze v případě, že vám nezáleží na počtu přestupů a délce letu. Lety pohybující se mezi 12 a 16 tisíci korun za trvají 38 až 40 hodin, což je s malým dítětem sebevražda. Proto se priorita změnila z přívětivé ceny na co nejkratší dobu letu. I tak to byl ale boj. Skyscenner vám často ukáže super cenu za osobu, ale když tam naklikáte i dítě do dvou let (bez nároku na vlastní sedačku), které má platit pouze palivové poplatky, tak to tam vždy zázračným způsobem naskáče. Nerozumím tomu proč, každopádně nemá cenu začít při pohledu na cenu za jednu osobu slavit, jakmile zaklikáte i letenku pro dítě, tak cena vzroste. Další kámen úrazu je, že letenky mizí přímo před očima. Musíte být vážně rychlí a koupit téměř první ucházející nabídku. Později už bude jen a jen hůř.

Nakonec se nám podařilo najít příznivý let s jedním přestupem v Amsterdamu se společností KLM. Cena byla o něco vyšší, ale celý let trval jen cca 20 hodin. Cestou tam jsme měli na přestup jen hodinu, což je s miminem docela šibeniční čas. Později už jsme jen vystupovali v Singapuru na natankování a pak hurá přímo do Desperada – hlavního města Bali. Zpátky jsme letěli stejnou trasou, jen jsme v Amsterdamu měli o něco více času.

Po zakoupení letenek jsem začala řešit očkování a léky s sebou. Spojila jsem se s naší pediatričkou a popsala jí cíl cesty i naše plány. Její přístup byl fantastický. Telefonicky jsme se domluvili, že jediné očkování, které stíháme a má smysl, je Hepatitida. Na mě však bylo sehnat vakcínu, což byl v daném období docela oříšek.  Nakonec se mi však naštěstí zadařilo. Během očkování jsme s doktorkou měli i konzultaci, kde mi na papír sepsala vše, co bych raději měla mít sebou (na různé střevní potíže, horečky, štípance, chřipky atd.), což bylo skvělé. Samotné nákupy už byly horší, nechala jsem totiž v lékárně jen za Teu skoro dva tisíce korun.

Pak jsem řešila doočkování sebe a manžela. Bohužel už nebylo moc času a já neměla nic, tak jsem stihla také akorát Hepatitidu B a břišní tyfus, cena byla 1800 Kč a 1000 Kč mi vrátila zdravotní pojišťovna, takže finančně nic hrozného.

Následovalo sestavení plánu – do Cestování na blind s miminkem jsme se pouštět nechtěli. Věděla jsem, že chceme Bali alespoň trochu poznat. Náš pobyt měl trvat 20 dnů, tedy 19 nocí. V první chvíli jsem vůbec nevěděla, jak to pojmout, abychom náš čas využili co nejlépe. Na Facebooku jsem sledovala různé blogerky z Bali a narazila na projekt BaliVily. Nápad pronajmout si alespoň na týden svůj domeček na jihu Bali se nám moc líbil, a tak jsem kontaktovala velmi ochotnou a sympatickou Veroniku, které pronájem vilek na Bali zajišťuje. Veronika byla tak skvělá, že během našeho krátkého hovoru mi v podstatě nastínila nejlepší harmonogram, poradila, zda brát autosedačku a cestovní postýlku či raději ne i co vše se dá pro dítě na Bali dobře koupit.

Plná informací a dojmů jsem na závěz naší cesty potvrdila pronájem menší vilky na jihu Bali na 7 dní. Po konzultaci s Veronikou bylo jasné, že kvůli cestování a častým přesunům bude fajn mít co nejméně zavazadel, takže autosedačka i cestovní postýlka byla ze seznamu věcí s sebou vyškrtnuta.

Musela jsem tedy vybírat takové ubytování, kde nám budou ochotní postýlku připravit. Sedla jsem k Bookingu a vrhla jsem se na lov bungalovů, pokojů a chatek. Jako první destinaci jsme zvolili část jménem Candidase. Je to střed Bali cca hodinu cesty od letiště. S výběrem hotelu mi pomohla opět Veronika. Věděli jsem, že chceme začít hotelem, kde budeme mít snídaně, bude tam bazén a nějaký ten komfort, abychom si první 4 dny trochu odpočinuli a aklimatizovali se. Nabídka hotelů a ubytování ve všech oblastech je obrovská a vybrat si není snadné. Většinou se snažím nejít pod hodnocení 8,5 a cenu jsem brala vždy okolo 1000 Kč na noc. Z Candidase jsme se opět po konzultaci s Veronikou vydali na ostrov Gili Meno. Z cesty lodí jsem měla obavy, ale Veronika mě ubezpečila, že se to s mimi dá zvládnout. Tam na nás měl čekat menší bungalovek na 5 nocí, s jehož výběrem jsem byla podle fotek a hodnocení na internetu nadmíru spokojená.

Každý, kdo byl na Bali vám řekne, že nesmíte vynechat Ubud a jeho rýžové terasy. Proto jsme si i my naplánovali přesun do Ubudu, kde jsem hledala hotel na 2 noci. Chtěla jsem něco pěkného přímo mezi rýžovými poli, s výběrem mi opět pomohla Veronika a na poslední část už jsme měli zamluvenou již zmiňovanou vilku na jihu, která byla sice nejdražší, ale věděli jsme, že za to soukromí to bude stát.

Na všech místech, kde jsme plánovali být ubytováni, jsme měli po předchozí domluvě připravenou dětskou postýlku. Za tuto službu se platilo od 150 do 250 Kč za noc, záleží na hotelu, ale problém s tím neměli nikde.

Pak už mě čekalo jen balení a balení. Jelikož jsme cestu naplánovali na dobu těsně po období dešťů, bylo dost dobře možné, že se kdykoliv ochladí, proto jsem pro Teu musela zabalit spoustu variant oblečení.  Bohužel neumím balit ani na 3 dny k babičce, vždy toho vezmu hrozně moc, a tak tomu bylo i s oblečením na tuto dlouhou cestu. Raději jsem balila jednoduše všechno, co by se mohlo hodit.  Spousty šatů, triček, kraťasů, legín, bot i několikery plavky.

Plenky i vlhčené ubrousky jsem sbalila jen na pár dní, než se rozkoukáme. Obojí se dá totiž na Bali bez problému koupit.

Horší to však bylo s kosmetikou a jídlem. Kromě obrovské dětské lékárny, kde byste našli všechno, jsem samozřejmě brala dětské opalovací krémy. Mám dobrou zkušenost se značkou Avenue, takže jsem od nich měla 50, 30 a krém po opalování. Na spáleniny a různé sluneční vyrážky mi doktorka doporučila Bepanthen na ekzém. Šampón, mýdlo i krém na zadeček se dá v DM koupit v cestovním balení, což bylo skvělé a ráda jsem to využila.

Nechtěla jsem Tee kupovat tamní batolecí mléko, takže jsem vypočítala, jakou máme spotřebu cca na 22 dní a podle toho zabila pytle s mlékem do kufru. Vzala jsem také x ovocných kapsiček na cesty, různé ovocné tyčinky, sušenky a kaši. Tea je v jídle vybíravá a potřebovala jsem vědět, že jí vždy budu mít co dát.

Hračky a věci do vody jsme měli v plánu koupit až na místě.  Jediné, co jsme kupovali v ČR byla dětské vesta na loď. Věděli jsme, že budeme podnikat výlety lodí a občas se někam přesouvat, a tak jsme raději zainvestovali.

Dalším úkolem bylo zabalit co nejlépe věci do letadla. Té cesty jsem se popravdě bála nejvíc, protože představa 20 hodin dítěte na klíně mě opravdu děsila. Četla jsem, že je dobré dítěti koupit něco nového – hračky, které nezná. U nás to byla nová malá plastová zvířátka a kreslící tabule a knížka. V Ipadu bylo navíc nahráno velké množství oblíbených pohádek. Dále jsem vzala 3 dávky mléka, termosku s teplou vodu, sušenky, kapsičky a pití, několik plen, ubrousky a nějaké oblečení na převlečení a teplé ponožky do letadla plus deku a polštářek.  To muselo na přečkání cesty stačit.

Všechny věci sbalené do příručního zavazadla se osvědčily, jen bych po naší zkušenosti vzala více věci na převlečení a věci na převlečení i pro sebe. Tee se totiž po přistání v Amsterdamu udělalo špatně a pozvracela mě i sebe v nosítku.  Pro ni jsem ještě něco měla, ale pro sebe ne a strávit jsem tak dalších 18 hodin poblitá. A to opravdu nechcete.

Tea zvracela sice jen jednou, ale celý let do Singapuru jí nebylo vůbec dobře. Byla bílá jako stěna, poléval jí studený pot a vypadala jako kdyby blouznila. Naštěstí jsme měli ohromné štěstí na crew v letadle, která byla tak laskavá a paní sedící vedle nás (i pro její pohodlí, protože ten smrad z nás musel být opravdu „příjemný“) přesunula po vzlétnutí jinam a nám se tak uvolnilo sedadlo, kam jsem Teu mohla položit a udělat jí provizorní postýlku. Přesto jsem oko nezamhouřila, protože jsem se o ní tak bále, že to prostě nešlo. Po přistání v Singapuru se jí sice udělalo lépe, ale ještě 2 dny se motala. Báli jsme se, jestli jí třeba nepraskl bubínek, protože to podle všemožného googlení to tak vypadalo, ale nakonec jsem se dopátrali, že to byla kinetóza. Před cestou do Amsterdamu nějak špatně natlakovali letadlo, protože let zpátky byl sice bez uvolněného sedadla, ale zdravotně naprosto v pohodě.

Co bylo pro celé naše cestování nezbytností bylo kvalitní nosítko. Pořídili jsme si nosítko značky Ergobaby a jsem opravdu spokojená. Manžel jí občas nosil na zádech a já zase vpředu na břiše. Měli jsem sebou golfky, ale využili jsme je opravdu minimálně. Na Bali moc chodníků nebo udržovaných cest nenajdete, takže nám při přesunech byly spíše přítěží.

Otázku, kterou jsme hodně řešili, byla autosedačka. Balijci jí téměř nepoužívají – prostě to neřeší. Při přesunech Uberem, taxi a se sjednanými řidiči jsme museli zatnout zuby a mít Teu na klíně. Nakonec však nebyla největším problémem bezpečnost, ale spíš to, že Tea není na jízdu bez sedačky zvyklá a tak po nás chtěla vzadu lézt jako opice, dělala kraviny, řvala a cesty autem tak byly opravdu utrpení. Občas sice usnula, ale to byla výjimka. Na poslední týden ve vile jsme měli půjčené auto i s autosedačkou a byla to opravdu úleva. Tea koukala nebo usnula – prostě pohoda. Já jsem u cest trochu oddychla a všichni byli spokojení.

Co se týče jídla, tak nakonec po celou dobu cestovní nejvíc pila batolecí mléko. Všude byly rychlovarné konvice a vždy se dala převařit voda. Nakonec se ládovala i ovocem, především ananasem a banány. A dokonce jí zachutnala i tradiční balijská jídla, která všechna obsahují rýži a jsou lehce pikantní, což Tee překvapivě vůbec nevadilo. Za celu dobu jsme nikdo neměl jediný žaludeční problém.

Nakonec jsme si dovolenou užili a přežili i bez nafukovacích pomůcek a kdejakých hraček.  Všude se píše, že Balijci malé děti zbožňují a když vás s nimi vidí, udělají vše pro váš komfort. A vážně je to pravda. Opravdu všichni vaše dítě zdraví, dělají na něj cukrbliky a v některých hotelech a restaurací vaše dítě dokonce baví a nosí, dokud se v klidu nenajíte, což je služba k nezaplacení.

Poprvé, když si naše dítě vzal do ruky náš lodní taxikář a odešel s ním do kuchyně, jsme se opravdu vyděsili, ale po zjištění, že si tam s ním hraje kuchařka a cpe jí meloun, jsme si chvíli klidu náramně užili.

Ano cestovní v podstatě ještě s miminkem je velice náročné, jak na organizaci, tak na vše ostatní, ale není to nemožné. Všechno se dá zvládnout a pokud to plánujete s rozumem a přizpůsobíte to trochu potřebám dítěte, tak to může být úžasná zkušenost a nezapomenutelný zážitek.

Na Bali jsme se setkali s nespočtem rodin se stejně starými i menšími dětmi, takže pokud se odhodláváte k cestě za dobrodružstvím, tak neváhejte.

Jediné, co musím říct, že nikdo z rodin, které jsme potkali, necestoval z takové dálky. My jsme si mysleli, že Tea snáší létaní dobře. Už dříve dvakrát letěla bez problémů, ale je to bohužel nevyzpytatelné. Vždy se objeví nějaká překážka, ale vše se dá vyřešit, proto neváhejte a leťte 😊

Mohlo by se vám také líbit:

1 komentář

  1. Dobry den, jen bych chtela upozornit na chybu v clanku. Hlavni mesto Bali neni Desperado,podle kamaradky,ale Denpasar!! Jelikoz jsem na Bali byla,tak me to hned prastilo do oci. Mozna preklik?:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *