Budoucí táta bloguje: Část první

Uplynuly právě dva týdny od chvíle, kdy mi holka prozradila své vážné přání mít svůj osobní blog. Tehdy mi vysvětlila, že jako budoucí mamina tráví hodně času hledáním informací, navíc sleduje všechny ty in, cool, trendy, stylový, supiš věci (za tohle dostává vždycky granát do ramene), a že by byla škoda si to nechat jen pro sebe. Její touha mě na jednu stranu překvapila, protože se mi zdá, že psaní má díky práci redaktorky až, až a byl bych radši, kdyby si s takovým nadšením řekla o jiný věci, na druhou stranu, co bych jako hodný přítel neudělal pro její štěstí, že ano… 🙂

Následovala trocha zařizování, pár telefonů, emailů, hodin a blog byl na světě. Od první chvíle, co si k tomu holka sedla jsem viděl, že to bude takový její první mimino. Ta si to piplala, hrála si s tím (vlastně pořád hraje), v podstatě všechno, co dneska vidíte, si zařídila s malou pomocí sama. Jelikož má navíc odjakživa zálibu v montování, šroubování, malování a dalších typicky ženských pracích, zabředla dokonce trošku do programování (při tom mi teda smazala 2 počítačový hry a nový díl seriálu Vikingové – díky!). Očekávám, že na mě zanedlouho zbyde jenom mateřská, kojení, přebalování a trochu se bojím, aby nepřišla i menstruace. Snad si to, ostatně jako vždycky, rozumně rozdělíme. 🙂

Ačkoliv jsem si myslel, že v následujících týdnech a měsících budu už jen morální podpora v jejím blogovém účinkování, vyvedla mě Kája z omylu. „Bibísku, něco mě napadlo!“, řekla dobrodružným tónem s lehkým nádechem perverze. Pyšně jsem se uculil, zatáhnul břicho, sundal tričko, fouknul tam trošku deodorantu a do pusy vystřelil žvýkačku s lehkostí televizní reklamy. „Co kdybys každou neděli sepsal glosu, která by moje články a příspěvky za celý týden okomentovala z tvého pohledu?“. Páv se proměnil ve slepici. „Cože, co?“, opáčil jsem a leknutím tu žvejkačku spolknul. „Už se mi několikrát stalo, že se mně ptaly holky, co na to všechno říkáš.“ vysvětlila mi. „Tak jsem si říkala, že by bylo fajn, kdybys za sebe sepsal pár řádků“. „No ty vole“, vyhrknul jsem. „Komu říkáš vole?!“. „Tady, lampičce, vole.“.

Je neděle podvečer a já místo relaxace, piva s kamarády nebo hraní fotbalu sedím u počítače. Takovou má ta holka sílu… 🙂

No a co na to všechno vlastně říkám? No, mrkneme na to tentokrát už stručně bod po bodu (té úvodní omáčky vás už příště ušetřím…):

Blogování – Bojim se, aby se z ní nestala kráva, co dělá všechno jen kvůli blogu. Na druhou stranu jsem si snad vybral rozumnou holku. Doufám, že se nebude chovat vypočítavě a blogovat pro následný „zážitek“ z reakcí a výsledků, ale bude si všechno naživo užívat pro případné následné blogování a sdílení. Výhodou jejího nového koníčku je, že já mám v tu dobu čas na Fifu, Hru o trůny nebo můžu bez výčitek na pivo nebo na fotbal (a nejlépe na obojí).

Těhotenství – „Jaký si to uděláš, takový to máš“, říká se. V tomto případě to ale neplatí. Tady platí spíš „jak jsem jí to udělal, takový to teď máme“. 🙂 A nemusím doufám dodávat, že jsem zatraceně šťastnej. O dítěti jsme se nějakou dobu bavili, asi jsem nečekal, že to klapne hned napoprvé, ale o to raději jsem, je to velká výzva. Dřív jsem měl v hlavě klasicky jen fotbaly, kamarády, školu/práci a Slavii. Od doby zhlédnutí toho proužku se dvěma čárkami přemýšlím, za koho bude můj potomek ten fotbal hrát, jak zapadne mezi moje kamarády a kam budeme spolu chodit na Slavii. Problémy s financema, omezení volného času a zodpovědnost si uvědomuju, ale nebojím se jí. My to prostě zvládneme. Jo a bude hrát za Slavii a chodit budeme na Sever, to je přece jasný…

Fešn, Bjůty a Stájl píčovinky – Tohle po mě určitě nechcete, že ne?!

Hormony a pláč – Že je budoucí máma trochu nervózní, přecitlivělá, ubrečená, poblitá, ufňukaná, hypochondr a unavená? Že je těhotenství výmluva na všechno, že jsem já pořád ten špatnej, necitlivej a hajzl? Za ty větší kozy to stojí…

Kočárky – „Hele, ten je docela hezkej!“, „Tohle je super barva!“, „Tady to je dobrá korbička, ale nevim, jestli nekoupit nejdřív korbičku, podvozek a pak golfky, a pak…bla bla bla.“. Tohle mi přijde, že jsou v současnosti nejčastější věty. Doporučuji všem novopečeným tatínkům vytvořit v hlavě překladač, který ono „Bla bla bla“ o kočárcích bude překládat do vyprávění o vášnivém sexu po neskutečný kalbě nebo fantastickym hamburgeru z dobrý restaurace. V opačnym případě v jedný z těch „rakviček“ skončíte vy.

Holka nebo kluk – Každej chlap chce kluka, pokračovatele rodu, fotbalistu. Jenže, co když to bude spratek, hajzl, zloděj nebo feťák? Nedej bože sparťan. Dokážu ho zkrotit? To taková princezna, co se furt mazlí (když už na vás kašle holka), to je teprve lákavá představa! Počkat, jednou jí bude 15, přivede si nějakýho spratka (hajzla, zloděje, feťáka nebo snad sparťana) a já budu z jejího pokoje poslouchat zvuky, který jsem sám dobu nezažil a který rozhodně nechci, aby se linuly z pokoje mojí princezny! (Díky tcháne Jirko, že si to kousnul!) Je to asi jedno, těším se na cokoliv. Ať to bude dítě nebo holka, bude to jízda a jsem rád, že to všechno zažiju s mojí fajn holkou…

Čau zase za týden!

L.

Mohlo by se vám také líbit:

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *