Sebastiánovi už jsou tři měsíce. Letí to, letí to. Čím dál častěji si přeji, abych mohla zastavit čas…

Ještě před pár dny jsem v podstatě děsila každého dne, který jsem měla se Sebastiánem prožít sama. Čas od času jsem byla mile převapená, prožili jsme fajn den a než jsem se nadála, tak už chrastily klíče v zámku, přišel kluk a bylo dobře. Některé dny se však zatraceně táhly, prcek plakal, ječel, vztekal se a já byla nervózní, nerudná, vydeptaná a osamělá.