Hrubá stavba stojí, okna jsou na svých místech, okolí je nad očekávání zvelebené a my stále nevíme, jak budou vypadat interiéry, respektive především obývák s kuchyňským koutem.
V jedné z posledních vět minulého článku o našem novém bydlení jsem doufala, že se z obav kolem hypotéky a obecně z rozhodnutí koupit byt brzy vyklube zběsilé těšení se. A ono tomu tak doopravdy je. Ve světě hypoték nás sice nechali podusit ve vlastní šťávě a schvalovací proces se neobešel bez pár zádrhelů, nakonec se na nás však přece jen usmálo štěstí a my jsme se mohli vydat podepsat desítky papírů, kde bylo drobným písmem kromě jiného napsáno také to, že jsme dostali hypotéku.
S každým věkem přichází i určitá témata, která se chtě nechtě připlíží do konverzace při nedělním obědě, u piva s kamarády nebo na baru ve čtyři hodiny ráno. Jednou je to škola a zkouškový nebo bakalářka, jindy problematika pracovních pohovorů, později zásnuby a svatby, děti a v neposlední řadě, záleží na načasování, také bydlení a hypotéky.
A přesně v tom posledním bodě jsme byli posledních x měsíců i my. Žijeme v krásném a prostorném pronájmu, ale bohužel je to jen 2+1 a my s myšlenkami na druhé dítě dosáhli pocitu, že by nám 3+kk vneslo do života mnohem více klidu a pohody.