Dilema: Jak vybrat správné jméno?

Asi ve třetím měsíci těhotenství jsme si s klukem vzali kalendář a tužku a šli na problematiku se jménem od lesa – vylučovací metodou. Jeli jsme den po dni, jméno za jménem a škrtali jsme všechny blbosti, jména, ke kterým máme averzi kvůli některým jejich nositelům, i jména, která se nehodí k příjmení, které bude miminko hrdě nosit.

Co se té averze týče, tak musím říct, že to byl hlavně můj problém. Jednoduše bych nesnesla, kdyby se například naše malá holčička jmenovala stejně, jako někdo, kdo mi na střední škole drásal nervy. A můžu vám říct, že do koše letěla vážně velká spousta jmen! 😀

Nakonec jsme po akci kalendář dali dohromady pár jmen, která se nám líbila, nikoho nám nepřipomínala a dokonce se i hodila k příjmení. Stále to ale nebylo ono. Největším oříškem bylo najít nějakou verzi jména, která by se podle nás k Fazoli hodila, a která by nám šla, jak se říká, přes pusu.

Ve finále jsme přišli na jméno pro holčičku, které jsme však nakonec po minulém ultrazvuku uložili do šuplíku. A začalo to nanovo. Tentokrát už to bylo o něco jednodušší, hlavně díky tomu, že jsme se mohli začít soustředit pouze na kluka.

Moje hlavní favority vystřílel brácha, který mi vyfoukl Adama i Matyáše (Matěje), ale výběr jmen je bohužel něco, co člověk prostě nemůže vzdát 🙂 Takže jsme pátrali dál. Jednou z možností byl i Jakub – po bráchovi. Tohle jméno se mi líbí hrozně moc, ale v dnešní době je snad nejčastější. Navíc si nedovedu představit, jak by to za pár let vypadalo u našich na návštěvě. Oslovování typu malej Kuba, velkej Kuba, se mi nelíbí.

Nakonec jsme se na jméně shodli, tak nějak snadno, intiutivně. Pár dní jsme samozřejmě váhali, zkoušeli si všechny oslovení a přesvědčovali se, že žádné z nich nezní jako pro psa, ale teď už máme jasno, slovo Fazole pomalu, ale jistě, vyřazujeme z našich slovníků a miminko oslovujeme tak, jak tomu už bude celý život. Vás ale budeme ještě chvilku napínat. Byla by nuda, kdybychom vám všechno hned vyslepičili. Nebo ne? 🙂

Mějte se krásně,
K.

P.S. A určitě mi napište, jak to máte se jmény pro děti vy! Máte je vymyšlené už dávno před tím, než vůbec uvažujete o dětech, nebo to budete řešit až na poslední chvíli? A pokud už potomky máte, tak dejte vědět, jestli vám šlo vybírání snadno nebo ztěžka. A co vaši nejbližší? Kecali vám do toho? 🙂

Mohlo by se vám také líbit:

5 komentářů

  1. Super článek 🙂
    Já jsem to měla podobně se psy:D na vybírání jmen jsem opravu hodně marná. Nedokázala jsem bez pomocí seznamu jmen vybrat jediné jméno.

  2. Ahoj Kájinko, se jmény to bylo těžké a u nás na 3krát :). Ani jednou mi neprošly mé oblíbené Zora, Nora, Dora a Tamara. Ale u poslední holčičky jsem si prosadila Helenku, která se s blížícím se termínem porodu změnila na Amálku. No a nakonec máme Adélku. Chodila za mnou do porodnice, kde jsem byla umístěna 14 dní před termínem (abych zase náhodou neporodila ve výtahu), kamarádka s roztomilou dcerou Adélkou. Takže nějak bez rozmyslu, 6.září, se narodila: Adélka. Bez rozmyslu – svátek má 2.9. No alespoň jsou oslavy všechny v jednom měsíci 🙂 Tak jen malá poznámka k plánování ….

  3. Jako typická holka jsem od patnácti let snila o tom,jak se bude moje dítě jmenovat. No. Věděla jsem,že s mým zásadovým klukem nebude lehká řeč a ve výsledku to bylo ještě horší:).
    Nakonec jsme se prohádali ke kompromisu a já plakala do polštáře,že jsme vybrali jméno,které vlastně není“top“ ani pro jednoho z nás.
    Světě div se,oběma se nám to uleželo v hlavě a jiné jméno už bychom nevolili.

    1. Kami, moc děkuju za komentář 🙂 I my jsme si na finální podobu jména chvilku zvykali. Po tom, co jsme ho však každý xkrát použili, jsme přesvědčení, že sedí, jak se říká, jako prdel na hrnec 🙂 Tak snad se bude líbit i mrňouskovi 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *