Kojení: Bojkot a pláč

V jednom z posledních článků jsem naťukla, že mám nějaké trable s kojením a slíbila jsem, že o tom napíšu více hned, jak to vyřeším…

Před ani během těhotenství jsem o kojení nic moc nezjišťovala a ani jsem o něm vlastně nepřemýšlela. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že se tím rozhodně nechci nechat stresovat. Dokonce jsem nějakou dobu koketovala s myšlenkou, že bych snad nejradši nekojila vůbec. Líbila se mi ta svoboda. Svoboda v tom smyslu, že bych nemusela řešit, zda se budu v době, kdy bude prcek hladový, na místě, kde v pohodě nakojím. Nebo třeba možnost nechat malého relativně brzo třeba u babičky přes noc.

Dnes už však vím, že jsem byla úplně blbá. Kojení je nejvíc. Jsou to chvilky, kdy jsme já i Sebastián šťastní a spokojení, okamžiky, kdy nic a nikdo kromě nás dvou neexistuje.

To se však před pár dny změnilo. Jakmile jsem Sebastiána chtěla nakojit, nastal horor. Úplně stačilo, abych ho vzala do náruče tak, jak to dělávám, když je čas krmení, a malý začal naprosto hystericky plakat. A co teprve, když jsem se mu snažila dát pusu k bradavce! To jsem měla pocit, že ho na nože berou!

Prostě situace k zbláznění. Mléko teklo proudem, dítě plakalo a vzpíralo se a já byla zoufalá. Když se to stalo poprvé, tak jsem si říkala, že třeba ještě nemá hlad. Po hodince jsem to zkusila znovu a bohužel se to opakovalo. Ve finále byl prcek o hladu skoro 7 hodin a já byla naprosto vyčerpaná. Jak fyzicky, tak psychicky.

,,Takhle malinké mimino přece musí jíst,“ říkala jsem si. Jenže ono nechtělo. Poprvé se napil až večer, v polospánku, kdy zřejmě neměl sílu se bránit nebo si jednoduše neuvědomoval, co se to vlastně děje. Stejně tak tomu bylo i v noci. Pil sice méně než jindy, ale pil.

Ráno jsem si tím pádem myslela, že mám vyhráno a na kojení jsem se vyloženě těšila. Zbytečně. Sebastián se začal opět vzpouzet a ani si neloknul. Stejně tomu bylo i o pár hodin později. Nakonec jsem do něj dostala až večer alespoň trochu odstříkaného mléka pomocí lahvičky, ale žádná sláva to nebyla. V noci bylo zase vše v pořádku, takže jsem se do něj snažila dostat co nejvíc mléka to šlo, ale skončilo to tak, že většinu vyzvracel. No prostě nádhera.

A co další den? To samé v bledě modré! Jen já jsem byla o poznání vystresovanější a nevrlejší. Byla jsem naštvaná na sebe, na malého i na kluka, který se mi snažil dobrácky pomoci.

Nakonec to vyvrcholilo telefonátem laktační poradkyni, která mi v pár větách objasnila, že jde o jakýsi bojkot kojení a dala mi spoustu rad, jak se s tím vypořádat. Většina těch rad však byla dle mého názoru lehce nesmyslná nebo neproveditelná. Jediné, co jsem vzala vážně bylo to, že krmit malého z lahvičky je zbytečný risk, protože by si na to mohl velice rychle zvyknout a odmítat prso už navěky.

Začala jsem tedy pátrat na internetu a našla toto:

Co je to bojkot kojení?

V minulosti se „bojkot“ kojení považoval za samostatný problém, jehož příčina nebyla známa a který byl typický pro určitá období/měsíce života dítěte. Existovala představa, že „bojkot“ nastává náhle a v podstatě bez příčiny. Stává se zřejmějším, že bojkot a jeho představy jsou spojeny s otázkou toku mléka a snížení tohoto toku v důsledku snížené tvorby mléka. Jinými slovy „bojkot“ ve skutečnosti odpovídá snížení tvorby mléka a není neobvyklé, že nastává u dětí, jejichž matky  měly zpočátku velmi vysokou tvorbu mléka.Dítě, které se kojilo relativně dobře, se začne při kojení chovat nespokojeně, případně kojení odmítat i když se před tím přisávalo. Může se přisát a chvilku být spokojené, následně se může vrtět, natahovat bradavku, pouštět bradavku a znovu se přisát, případně začne odmítat přisát se na prs a kojit se. Dítě pláče, odtahuje se, když ho chce matka přiblížit k prsu. Často se stává, že čím více se matka snaží, tím více dítě protestuje. Dítě většinou neodmítá kojení po celý den. Přisaje se například v polospánku – při usínání nebo při probouzení a lépe se může kojit v noci. V bdělém stavu však dítě odmítá kojení navzdory hladu a upřednostní například sání ručičky. Dítě však může kojení odmítat úplně i v noci.

Kdy se vyskytuje a jak dlouho trvá?

Může se vyskytnout kdykoliv, nejtypičtěji však kolem 3. a 4. měsíce věku dítěte – jde o sníženou tvorbu mléka po vynikající tvorbě mléka. Bojkot se může vyskytnout náhle bez předcházejících signálů anebo se situace postupně zhorší v průběhu několika dní.    

Proč dítě odmítá prs?

Nejčastější příčinou takového chování je reakce na snížený tok mléka v důsledku toho, že tvorba mléka matky poklesla. Tato situace se paradoxně stává i těm maminkám, jejichž miminka výborně přibývají a které mají od začátku velmi mnoho mléka. Důvodem je, že s tímto souvisí i to, že miminko je zvyklé na rychlý tok mléka a jakmile se tento zpomalí, tak bez ohledu na ještě stále vysokou tvorbu mléka miminko nemusí být spokojené a reaguje tak, jak popisují maminky ve svých zkušenostech – rozpláče se, saje si pěstičku, zlobí se při kojení atd. a tato situace má tendenci  zhoršovat se někdy až do úplného odmítání prsu. Tyto situace se stávají z několika příčin, mezi které může patřit i to, že přisátí miminka není od začátku úplně správné a v důsledku toho se tvorba mléka postupně snižuje – toto je poměrně nenápadný proces, který vypukne až v období, kdy se miminko začne odtahovat, natahuje bradavku, zlobí se, vrtí se, pláče a znovu se přisává a znova pláče, až se úplně odmítá přisát. Dítě nezískává dostatečný tok mléka. Bylo opakovaně frustrováno a to vedlo částečnému nebo úplnému odmítnutí prsu. Někdy do této situace může vyústit i to, že dítě dostává dudlík, případně se kojení kombinuje s krmením z láhve, přičemž se po mnoho týdnů či měsíců mohlo zdát, že dítěti používání dudlíku či láhve nevadí.    

Pomoc

  1. Odstraňte případné příčiny poklesu tvorby mléka uvedeny v protokolu Dr. Jacka Newmana Pomalé přibývání po počátečním dobrém přibývání včetně doporučení nepoužívat dudlíky a láhve.
  2. Zvyšte tvorbu mléka. Zásadní zvýšení tvorby mléka je v těchto případech jedním z důležitých klíčů k úspěchu. Použijte farmakologické prostředky na zvýšení tvorby mléka – Motílium (účinná látka domperidon) tak dlouho a v takovém dávkování, jaké vám bude doporučeno po osobním zhodnocení situace poradkyní při kojení.
  3. Když se dítě přisaje, zvyšte přísun mléka dítěti: postupuje podle protokolu Jak zvýšit přísun mateřského mléka (použijte stlačování prsu, když dítě saje, ale už nepije a když to bude třeba dokrmte dítě laktační pomůckou, v případě starších dětí pohárkem nebo lžičkou).
  4. Když se dítě po delší dobu odmítá přisát a je potřeba ho dokrmit, dokrmte ho pohárkem nebo lžičkou. Ostříkávejte si mléko vždy, když se dítě nekojí (odmítne prs a nekojí se). Pokud jde o dítě starší 4 měsíce, můžete mu podávat příkrmy a odstříkané mléko použít do příkrmů.
  5. Zintenzívněte fyzický kontakt s dítětem:
  • Buďte stále s dítětem  
  • Noste dítě v nosiči (šátek, babyvak,…)
  • Spěte s ním v posteli
  • Umožněte mu kontakt kůže na kůži
  • Vykoupejte se s ním
  • Uspávejte ho v náručí (v nosiči), ne s dudlíkem nebo v kočárku
  • Soustřeďte se více na dítě než na domácí práce, případně jiné okolnosti, které vás odpoutávají od dítěte
  • Pozitivně s ním komunikujte: vykládejte si s ním, zpívejte mu, udržujte při tom oční kontakt
  • Ve vhodné chvíli nabídněte dítěti prs, ale nenuťte ho a neznechuťte mu kojení tím, že mu ho budete vnucovat. Můžete přitom experimentovat s různými polohami a různými situacemi ve kterých prs nabídnete – např. se pokuste dítě přisát během chůze, skákání na gymnastickém míči atd.
  • Vyhněte se tomu, abyste ze snahy o kojení neudělala boj a dítě při tom plakalo
  • Na kojení se snažte vystihnout okamžiky, kdy dítě není při plném vědomí (usínání, probouzení a noc)
  • Při pokusech  o kojení odstraňte rušivé elementy anebo podněty o kterých víte, že dítě od kojení odvádějí.

Více zde: www.poradkyneprikojeni.cz/news/jak-prekonat-bojkot-pri-kojeni/

Po prostudování všech možných rad a tipů jsem si vzala malého do postele, kde jsme se spolu váleli, ve finále jsme z toho však byli oba tak akorát naštvaní a zpocení, takže jsem se na to vyprdla a rozhodla se fungovat normálně. Uklidila jsem všechen čurbes (stříkačky s mlékem, pohárky na odstříkávání, počůrané plenky, které jsem odhazovala vedle postele i látkové pleny nacucané mlékem, které si žilo svým životem a teklo úplně všude), osprchovala se, dala se do pucu a rozhodla se prostě vydržet. Řekla jsem si, že Sebastián není žádné tintítko a pár hodin bez jídla prostě zvládne. 

A víte co? Ono to „neřešení a nestresování“ pomohlo. Snažila jsem se přikládat prcka k prsu pokaždé, kdy se mi zdálo, že je buď unavený, nebo má dobrou náladu, a po pár pokusech se na slavný bojkot vykašlal a začal zase normálně pít (jíst).

Do dnes sice nevím, čím to bylo, protože mléka jsem podle mě měla stále stejně, ale čert to vem. Hlavně, že se náš otesánek zase s radostí cpe 🙂

Co vy a kojení? Prožili jste si něco podobného?

Mohlo by se vám také líbit:

2 komentáře

  1. Ahoj Karolino, ja mam sesti tydenni holcicku a zatim nam kojeni jde dobre, ale i tak jsem rada za tenhle clanek, protoze nikdy nevis, treba nas potka to samy.. My jsme mely problem jen s tim, ze se tak po minute az dvou kojeni zacinala hrozne vztekat a nechtela se za zadnou cenu znovu prisat, vubec jsem to nechapala, az pak jsem prisla na to, ze si jen potrebovala behem kojeni odkrknout a pak to slo zase vsechno dobre. Jinak tvuj blog je super 🙂 B.

    1. Milá Báro, děkuju za komentář a přeju, ať kojíte bez problémů a nemusíš řešit žádné komplikace 🙂 Jinak Sebastián to má stejně, občas si potřebuje odkrknout nebo prostě jen odpočinout, je to totiž dřina 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *