Matka na plný úvazek: První dojmy

Šestinedělí je v plném proudu a abych řekla pravdu, tak už se nemohu dočkat, až skončí. Je mi sice jasné, že úderem 16. října se extra nic nezmění – Sebastián nezačne mít režim, nevydrží spát celou noc a nebude si přes den chodit do lednice pro jídlo, ale věřím, že minimálně psychicky se mi uleví.

To, že prvních šest týdnů po porodu je náročných, tuší asi každý. Ale i když žena načte tisíce článků o tom, že je nutné odpočívat a kašlat na domácnost, říct si o pomoc, užívat si miminka a brát všechno s nadhledem, tak se na to, co jí čeká, prostě a jednoduše nepřipraví.

Já očekávala ledacos, ale realita se ve finále od mých představ dost liší. Prvních pár dní v porodnici nebylo úplně lehkých, ale když se na to podívám zpětně, tak všechno šlapalo jako hodinky. Těžko říct, jestli k tomu přispěl pravidelný režim nebo vědomí, že kdyby se cokoliv dělo, tak je odborná pomoc na konci chodby…

Každopádně po příchodu domů jsem měla v hlavě jasně naplánované, co, jak i kdy. Ale mé plány samozřejmě zkrachovaly – v podstatě hned, jak jsem za sebou zabouchla dveře od bytu.

Fyzicky jsem byla naprosto ok, bolest ani únava se nedostavily, navíc se Sebastián budí na kojení od začátku jen dvakrát za noc a absolutně nevyžaduje žádné konejšení ani uspávání, takže jsem ráno relativně odpočinutá a fit. Co mě ale doběhlo byly nervy.

Výčitky, že nám nedokážu vytvořit režim, neustálé hledání nějaké pravidelnosti spaní, kojení, čůrání i kakání, zapisování si časů kojení, měření délky kojení, čtení superchytrých rad na internetu, bezmoc ve chvílích, kdy jsem byla sama doma a Séba nesmyslně moc zvracel, strach o mléko i o to, jestli není dítě hladové. No prostě blázinec!

Teprve po několika dnech jsem přestala blbnout a vykašlala se na jakékoliv plánování a hlídání času. A věřte nebo ne, hned se mi neskutečně ulevilo. Spíš než na hodiny jsem se zaměřila na prcka a najednou jsem začala rozeznávat hned několik signálů, které mi skvěle pomáhají posoudit, co Séba potřebuje. Troufám si říct, že docela dobře rozeznám, jestli má hlad nebo třeba jen potřebuje pomazlit. I když je pravda, že poslední tři dny bojujeme – čas od času totiž mladý pán spustí hysterický řev a nevzdává to i několik hodin. Ale berme to pozitivně – aspoň víme, že žije.

Kdybych vám sem však napsala, že je všechno zalité sluncem, tak bych lhala. Pořád mám spousty pochybností a maluju si v hlavě tisíce tragických scénářů, ale jsem rozhodnutá vzít to jako výzvu a prostě to dát. Například dneska jsem se postavila prvnímu velkému strašákovi – kojení mimo obývák a ložnici. Jelikož mám mléka až až, není důvod řešit nějaké příkrmy, a proto se musím naučit kojit venku. Dneska jsem to s klukovou asistencí dala na lavičce u rybníka, i když to byl teda boj 😀 A dokonce jsem to zvládla i bez obřích fleků na košili!

Každopádně si po tomhle jednom mini tréninku nejsem vůbec jistá v kramflecích, takže pokud máte nějaké tipy, jak na to, beze stresu a kaluží mléka všude, tak budu ráda, když mi dáte vědět! Zajímalo by mě třeba to, jestli jste si pořizovaly nějaké speciální zakrývací šátky nebo jiné vychytávky, které vám kojení mimo domov usnadnily 🙂

Předem děkuju 🙂

P.S. Máme za sebou první větší výlet s kočárkem a už brzo vám dám vědět, jak jsme s tím naším černo černým fešákem jménem Libélulle spokojení! Teda hlavně já a Lukáš. Sebastiána není třeba se ptát, ten se do kočárku zamiloval hned po prvním zadrncání 🙂

c33730cd-1797-460f-966c-17ed059fa561

Mohlo by se vám také líbit:

6 komentářů

  1. Kájo a jak si to s tim kojením vyřešila? Já porad tápu, aby to nebylo moc dlouho, ale aby se maly najedl.:-/

    1. Nechala jsem tomu volný průběh a tak nějak se to ustálilo samo 🙂 Dokud prcek hezky saje, tak ho nechávám. Momentálně to vychází na cca 7 až 12 minut. Po prvním prsu ho trošku proberu (přebalím, polechtám nebo tak něco 😀 ) a pak ho nechám vyzkoušet ještě druhé prso. Z toho hezky saje většinou kratší dobu, okolo pěti minut. Jakmile začne blbnout, tak mu to utnu a má smůlu 🙂

      Určitě ale podle mě nemá cenu se stresovat kvůli tomu, jestli mimino nemá hlad. Pokud se napije málo, tak to dá většinou jasně najevo a není problém ho k prsu přiložit ještě jednou – hned nebo třeba po hodině.

      1. To je asi nejlepsi, vyprdnout se na měření :-))
        To já nestridam, dětský doktor rekl, ze každé krmeni jen z jednoho prsu.. Stejne teda nevim co je lepsi

  2. Je hrozně zajímavý, jak člověk (matka), strašně rychle zapomíná. Nedávno jsem rodila, ale příjde mi to jako věčnost. Tenhle článek mě donutil vzpomenout si na moje šestinedělí a normálně jsem si musela přečíst svůj starý článek (http://heelsandbabypowder.com/fakta-a-myty-o-sestinedeli/), abych si to vůbec vybavila:)))

    Taky by mě zajímaly tipy na kojení bez kaluží, ale už to u mě bohužel není aktuální:( Já to vyřešila tak, že jsem s sebou nosila odstříkané mléko. A byl klid.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *