Matka v nesnázích: Zavádět režim nebo tomu všemu nechat volný průběh?

Přesně nad touhle otázkou jsem si lámala hlavu dokonce ještě před porodem. Na Instagramu jsem sledovala hned několik na první pohled ukázkových maminek, které svou novou roli zvládají na jedničku – a to i přes to, že jde o jejich mateřskou premiéru.

Jejich krásná mimina jsou vždy perfektně vystylovaná a ukázkově pózují ve vyladěných kočárcích, podle popisků u fotek spí téměř od narození minimálně od 7 do 7 a v autech, stylových kavárnách ani v kosmetickém salónu při čekání na to, až mamce zaschne nová manikúra, ani neceknou. A ty mamky? Nalíčené, vyfiknuté, odpočinuté a nad věcí.

No a protože se mi to samozřejmě všechno moc líbí, měla jsem v plánu se inspirovat. Přiznávám, že jsem si to představovala jako Hurvínek válku. Nakojím, přebalím, obléknu do rozkošných oblečků, vyfotím, nasdílím na Instáč a vyrazím do města. Hahaha 😀

Realita je docela jiná, nebo alepoň prvních pár dnů byla. Nachystat dítě, udělat ze sebe člověka a vyrazit ven byl nadlidský úkol.

Ač jsem si před porodem říkala, že se přeci nenechám vydírat řevem nějakého malého zbojníka, tak dnes bez mučení přiznávám, že mě má naprosto omotanou kolem prstu a dělám všechno pro to, aby neplakal. Proto bohužel neexistuje abych se zavřela do koupelny a věnovala se make-upu a žehlení vlasů, když Séba pláče. Rve mi to srdce a jednoduše neumím říct:,,Jen si řvi!“

A když už neřve a já se stihnu dát dohromady, tak se pravidelně těsně před ochodem z domu posere nebo poblinká – komplet od hlavy až k patě. A nebo nám to vypravování trvá tak dlouho, že už zase řve hlady 😀

No prostě legrace. Ale zpět k věci. Právě proto, že jsem se vzhlédla v dokonalých mámách na sociálních sítích, jsem prvních několik dnů po návratu z porodnice neustále kontrolovala hodinky a hledala v časech krmení a spánku nějaký smysl. A víte, kdy jsem ho našla? Teprve ve chvíli, kdy jsem to přestala řešit.

Další posun k lepšímu přišel ve chvíli, kdy jsme si s klukem připustili, že malý vnímá mnohem citlivěji, než si myslíme. Zní to sice neuvěřitelně, ale občas nás od slz uchrání i úplně obyčejné objetí, pohlazení nebo třeba to, že nás Sebastián může při usínání chytnout za ruku.

Jednoduše řečeno to chce jen a jen trpělivost, plné nasazení a mít na paměti, že je to vážně úplně mini bezbranné stvoření, které je na nás závislé.

A když si tohle uvědomíme, tak přijde odměna. V našem případě to jsou první náznaky určitého režimu, kterého se maličký drží. Záchytným bodem je zřejmě večerní koupání, které následuje po pravidelné večerní hodince hysterického řevu. Po koupání je na řadě kojení, přebalení a uložení do postýlky. Bez chování, houpání, uspávání. Nic z toho neděláme. Jen malého položíme do postýlky v tmavé a tiché ložnici a on sám usne. Což je obrovské plus. Máme díky tomu totiž taky chvilku na sebe.

Pak následuje noční maraton kojení a přebalování. Původně jsem k Sébovi vstávala 2x až 3x za noc, dnes to bylo například jen jednou. Vydržel spát od devítí do půl druhé a od dvou do šesti. Hurá!

No a posledních pár dní se určité známky režimu projevují i přes den. Ale to nechci zakřiknout – možná to je totiž jen náhoda a nebo moje přehnaná fantazie 😀

Každopádně bych tímto článkem chtěla naznačit to, že podle mě není kam spěchat. Sice mi to nějaký ten pátek trvalo, ale dnes už vím, že je dobré vytvořit určité rituály, které se opakují (viz. večerní koupání a kojení v podobnou hodinu), ale zbytku nechat volný průběh…

Nebo to vidíte jinak? Budu moc ráda, když mi napíšete, jak to máte s dětmi nastavené vy 🙂

Mohlo by se vám také líbit:

8 komentářů

  1. Ahoj Kaji, u nas se to prvni dva tydny ridilo podle kojeni, mohli jsme si podle Lenny nastavovat hodinky, vzbudila se na kojeni na minutu presne po 3hodinach. Pak se pauza mezi kojenim zacala menit a k tomu se pridalo vecerni hodinove breceni (proto prave pisu, kdyz vidim, ze Sebik take breci). U nas to bylo po koupani a kojeni, kdyz mela spat. Uz jsem si rikala, ze mozna mame spatne fengshui v loznici. Rezim jsme tedy zrusili a letni vecery travili radeji na zahrade u grilu (kde spala klidne v kocarku)nez s brekem v loznici. Prdiky ji netrapily, to mela jednou a to byl velky rozdil. Cetla jsem o kolice, ze to do 3mes zmizi a rikala si, jestli breci jen hodinku denne a jinak je zlate mimco, tak to prezijeme. Ted te potesim: okolo 8.tydne se to rapidne zlepsilo, zavedla jsem podle heelsandbabypowder 🙂 vecerni masaze (oblibila si je az po par dnech) pred koupeli a nejen, ze prestala plakat, ale zacala obcas i spat do rana. Nakonec byl u Lenny zjisten skryty reflux (nezvraci, ale mleko se ji pohybuje sem a tam) a z toho mela asi i bolesti. Ted ji jsou 3mesice, kojeni je pres den nepravidelne (podle delky spani), ale vecery a noci jsou prakticky stejne. Takze ja jsem pro rezim v ramci moznosti: nejaky rad zavest (vecerni ritual) a po zbytek naslouchat potrebam miminka, ale tak nejak, aby vedelo v jakem poradi co prijde (u nas probuzeni, kojeni, povidani si na kolenou, chvili v kresilku, chvili pod hrazdickou a pak sup do kocarku nebo do postylky – tento proces zabere cca 1,5hod). Zatim jsme takto spokojeni 🙂

    1. Jéé, hurá, nejsme v tom sami! 🙂 My to teď ty večerní záchvaty řešíme procházkama nebo bílým šumem (i když ten v těch nejhorších chvilkách nefunguje). Ale stále tiše doufám, že ho to brzy přejde, protože si upřímně nedovedu představit, že budu chodit v šest večer na procházku do mrazu 😀

      Jinak to máme úplně stejně – přes den kojím podle potřeby a v noci se budí po 3 a půl nebo 4 a půl hodinách. Těžko říct, jestli je to těmi rituály, každopádně to nehodlám riskovat a měnit je. Navíc se tedy asi inspiruju a zavedeme i nějaký ranní sled událostí i večerní masáž. 🙂 Máš nějaký osvědčený masážní postup?

  2. Ahoj Kajo, myslim, ze je to presne jak pises, je dulezite to prestat resit a upinat se na to jak BY TO MELO BYT. Urcite si casem s malickym vytvoris vlastni rezim. Ted je na to dle meho jeste strasne brzy. Co ja si vzpominam, s malou nastal rezim, se kterym jsem mohla na 90% pocitat az tak od toho pul roku. Do te doby to sice taky vetsinou slapalo jaks taks, ale ze bych rekla, ted je 8 rano, ted se bude vstavat, to ne. Nechala jsem tomu od narozeni volny prubeh a casem si to vsechno samo sedlo a dodnes ten rezim porad plati (mala ma 3).A s tim „stajlovanim do krasne maminky a nacancaneho miminka“ jak pises to u nas byl des. Nez jsem oblikla malou, lilo ze me jak z konve, rychle jsem pak uz jen nahodila teplaky, mikinu a cepici, popadla kocar a letela ven. Vetsinou uplne uricena a splavena, o krasne a pohodove prochazce nemohla byt ani rec. A jakmile jsem po dvou hodinách carani po venku dorazila s malou ke dverim domu a sahla do kapsy pro klice, okamzite se probudila a jecela a mne nastala dalsi smena kojeni, prebalovani a nošení ditete po celem dome. Dodnes je to zahul.ale co by pro ty nunanky clovek neobetoval.

    1. Tak s těma procházkama to máme úplně stejně 😀 Každý den si plánuju, kam zajdeme, a pak jsem ve finále ráda, že párkrát obejdu barák, protože ze dvou hodin mezi kojení nám na procházku zbývá s bídou hodinka 😀

  3. Karolínko, úplně Tě chápu. Nemá cenu nic sílit. Já rituály a režim chtěla, ale ze začátku se to nedalo, až postupně to přišlo samo. Ostatně jsem o tom psala teď článek http://heelsandbabypowder.com/jak-zavest-rezim-a-ritualy/

    S tím brekem bych Ti velice ráda nějak poradila, ale bohužel tohle já vůbec neznám. Jak Zolouše netrápily prdíky, tak nám nikdy nebrečel. Znám jen mrčení o mlíko a jednou řval když mu kámošky mimino hráblo brutálně do oka, tak pak řvali všichni:))

    Za to znám důvěrně posraný a poblitý mimino ve dveřích:) Doporučuju brát bílý šaty, na těch nejsou zvratky vidět:)))

    Hodně zdaru a věř, že za další měsíc už to bude super a budeš mít všechno vychytanější.

    http://www.heelsandbabypowder.com

  4. Ahoj Karolíno, jsem teď těsně před porodem a plná ideálů, znáš to 🙂

    Ale to, co píšeš, už ke mně dolétlo z několika stran. Jakmile se člověk řídí načasováním, moc to nefunguje…. některé věci se asi nedají zanést do tabulek. A zvlášť ty, ve kterých je obsažený lidský faktor.

    Takže jak to vidím já těsně předtím, než si tu malou křiklounku přivezeme domů? Ráda bych spíše než řád zavedla nějaké rituály, o kterých píšeš. Ty mi dávají daleko větší smysl než striktně se držet upozornění v mobilu s textem „Nakojit“. Ale kdo ví, jestli si tím nakonec taky neprojdu 🙂

    Mějte se krásně!
    Silvi

    1. Milá Silvi, podle mě si tím obdobím plným ideálů a zkoušení musí projít každá mamina. Ale třeba budeš mít výjimečný mimino a budete mít režim od začátku 🙂 Určitě neházej flintu do žita. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *