O štěstí | A tak se stalo, že i rok 2019 bude plný změn!

Je neděle. Kluci divočí v obýváku a já jsem si ukradla svůj kousek klidu a ticha v ložnici. Po více než třech měsících jsem si uvařila kafe a uvelebila se s notebookem na klíně. Otvírám admin blogu a přemýšlím, jak na to. Už poprvé mi to šlo stěží. Holky z práce i moje nejbližší kamarádky ještě teď, tedy více než o tři roky později, vzpomínají, jakým stylem jsem tuhle novinku před lety oznamovala. Nesměle a zároveň splašeně. Tehdy to totiž nikdo nečekal…

Tentokrát je to jiné. Čas od času se někdo zeptá přímo, někteří lidé mají velký respekt a chodí kolem tohoto tématu po špičkách. Ne vždy to jde hned. Často je podobná novinka požehnáním, ve většině případech i obrovskou výzvou.

A jinak tomu není ani u nás. Den, co den si povídáme o tom, jaké to asi bude. Moc se těšíme. Nejistota a strach, který nás provázel poprvé je ten tam. Ale obavy zůstaly. Držíme si palce, aby se ten malý velký kus štěstí hezky vyvíjel a v červenci se podíval na svět s chutí a plný síly.

ČEKÁME MIMINKO!

Jsem tajemná jako blázen, co? Možná je to tím, že vám píšu po delší době a vlastně nevím, jak na to. Ale věřím, že se navzájem zase oťukáme a vyměníme si nějaké ty tipy a rady. Pár měsíců jsem váhala, zda se na to nevyprdnout. Psaním se živým, tudíž každodenní potřebu prohnat pár písmenek po klávesnici ukojím v rámci práce. Ale i když je tu na první pohled mrtvo, tak já vidím, že sem každý den pár duší zabloudí…

Tak to je pro vás – věrní čtenáři! A tak trochu také pro mě. Je totiž až neuvěřitelné, kolik mých radostí a vzpomínek, na které bych bez blogování bývala zapomněla, se tu mezi řádky ukrývá.

Navíc už nyní vím, že druhé těhotenství bude jiné než to první. Vlastně už je jiné! Na rozdíl od toho minulého jsem o tom, že jsem v tom, věděla okamžitě. Párkrát to nevyšlo. Asi třikrát nebo čtyřikrát jsem zklamaně koukala na negativní těhotenský test a lámala si hlavu nad tím, co je jinak než před třemi lety. V hlavě se mi honily katastrofické scénáře a Lukášovi i kamarádkám jsem vymlouvala díry do hlavy. Nakonec to chtělo jen trochu času.

Ale povím vám, snadno se řekne, aby se na to žena neupínala, aby se něčím zabavila, nestresovala se a byla trpělivá. Že celý úspěch tkví v hlavě a přílišné snažení je k ničemu…

Hezky se o tom mluví, ale reality je zatraceně odlišná. Klobouk dolů před všemi páry, které si kvůli vysněnému miminku prošly nebo procházejí peklem. A ještě větší obdiv patří těm, kteří o tom mluví a dávají tak světu najevo, že je normální, když to nejde.

Mohlo by se vám také líbit:

1 komentář

  1. Mila Kajo, u nas pribude druhe stesti nekdy v pulce prazdnin a tehdy bude starsimu brachovi 23 mesicu. Popisujes presne cestu, kterou jsem zazila i ja. Zklamani, ze to nejde a pak jsem si rekla, ze vlastne co bych chtela vic nez zdraveho kluka co ted mam a prestala jsem druhe tehotenstvi resit. No a je to, v pulce prazdnin tu dalsi miminko a ja pevne doufam, ze do te doby naucim nocnik, protoze jinak se z tech plinek zblaznim:-D apropo, jak si na odplenkovani sla ty? Mej se fajn, opatruj se a pokud mozno odpocivej:-) A

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *