#pregnant: Osobní selhání, hormony a pláč

Je to zhruba 10 týdnu od doby, kdy jsem si dala několik osobních těhotenských cílů:

  • nebudu fňukat
  • o těhotenství budu vyprávět jen v případě, že se někdo zeptá
  • nebudu přecitlivělá kráva
  • nikdy nevlezu do žádné maminkovské diskuze na internetu
  • nebudu zběsile nakupovat tisíce nepotřebných věcí

Tak. A kolik jsem jich splnila? Přesně jeden! Ten poslední. A to jen díky tomu, že nevím, jestli všechno ladit do červena nebo modra…

Jinak krachlo, co mohlo. Skuhrám neustále. Nejvíc dneska. A to proto, že jsem se dozvěděla, že s mojí stále se zhoršující bolestí zad nejde nic dělat. Koupila jsem si sice hřejivou náplast, ale její účinky na můj problém jsou nulové. Když bude nejhůř, můžu si prý vzít JEDEN paralen. Achjo!

A aby toho nebylo málo, vypravili jsme se dneska s klukem na sociálku, abychom zjistili, jak moc bohatá máma budu. No a celý ten systém mě tak rozhodil, že jsem odcházela s brekem. Ne kvůli penězům, ale kvůli tomu, jak je to celé zařízené. Studentky pracující na poloviční úvazek nebo na živnosťák by prostě otěhotnět neměly a basta. Vůbec si nedovedu představit, jak fungují mladé holky, o které se nepostará rodina nebo partner.

Nakonec to naštěstí všechno zachránilo kombo čaj, film a postel. A teď už je mi hej. Až na ta záda, samozřejmě!

Pevně věřím, že vy jste se měli lépe. Když nic, tak doufám, že jste nešli ze Strašnic do Vršovic s řasenkou až na bradě a s nudlí u nosu jako já 🙂

Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *