První trimestr | Co mu předcházelo a jak jsme ho všichni přežili?

Pojďme se vrátit ještě trochu dál v čase. Kdybych začala psát o pozitivním těhotenském testu a první kontrole u gynekologa, kus příběhu by chyběl. Asi ne vám, ale mně později ano. Čas od času si články na blogu pročítám a vzpomínám. A také zjišťuju, že jsem hlava děravá a hodně rychle zapomínám nejen ošklivé zážitky, ale i vzpomínky, které se v daný okamžik snažím zapamatovat navěky.

Lukáš chtěl druhé dítě dříve než já. A s každým mým váhavým „ještě počkejme“ přicházelo tisíc důvodů, proč včera bylo pozdě. Nakonec však vzal rozum do hrsti a všechny mé praktické argumenty promyslel, pokrčil rameny a nechal to být. No dobrá, přiznávám, občas jsem vařila z vody, plkala blbosti a získávala tak čas pro to, abych si sama srovnala v hlavě, jestli , nebo raději ještě ne.

Jedna věc je totiž mít dvě děti, a věc druhá je prožít devět měsíců těhotenství. V zimě loňského roku jsem měla jasný argument pro ne. Svatbu. Nikdo přece nechce shánět šaty, pod které se vejde břicho o dříve jen těžko odhadnutelné velikosti, soukat do lodiček odporně oteklé nohy, upíjet kolu a sledovat všechny kamarády, jak se královsky baví, říkala jsem si celý půl rok, kdy jsme to velké mecheche plánovali.

Dnes, sedm měsíců po svatbě, to vidím jinak. Klidně bych se vdávala těhotná. A klidně bych měla malou svatbu – třeba někde v cizině. Přesně tohle a mnoho dalších podobných úvah jsem si probírala v hlavě od svatby až po vysvobozující dvě čárky na těhotenském testu. Bylo mi totiž líto, že jsme nezačali dříve. Bála jsem se, že jsme naši šanci prošvihli.

Sebastián se před dvěma lety povedl na první dobrou. A druhé dítě nic. Přišla první menstruace, druhá menstruace, třetí menstruace. Mezi nimi jsem si udělala asi tisíc těhotenských testů a pomalu se porozhlížela po testech ovulačních. Občas jsem brečela klukovi a kamarádkám na rameni a snažila se zjistit, co je s mým tělem jinak.

A co myslíte? Jinak nebylo nic, za vším byl mozek. Jakmile přišel náročnější měsíc plný pracovních povinností a schůzek kvůli novému bytu, bylo vymalováno. V listopadu už se menstruace nedostavila a já hned ten den věděla, že máme „vyhráno“.

V tu dobu jsem byla ve fázi 4+1 a byla jsem rozhodnutá znovu neudělat tu chybu a nehrnout se takhle brzy k doktorovi. Se Sébou jsem byla hodně nejistá a vystrašená a šla jsem na prohlídku hned, jak jsem zjistila, že jsem v tom. Vyslechla jsem si však, že je moc brzy, že nelze vyvrátit mimoděložní těhotenství ani není vidět činnost srdce miminka, a mám si tak přijít za 14 dní.

Všechno je to pravda a jen těžko to můžu mít panu doktorovi za zlé, ale pochopte, s prvním dítětem je každý krok do těžkého neznáma a nic podobného jednoduše slyšet nechcete. A vlastně ani s druhým. Proto jsem sestřičce při objednávání se po telefonu řekla, že bych ráda přišla až v týdnu, kdy budu moct odejít s nějakou jasnější „diagnózou“ než tehdy.

Kvůli mé srážlivosti krve jsme nemohli čekat moc dlouho (v případě potvrzení těhotenství si musím ihned začít píchat léky na ředění krve), proto jsem se domluvili na prohlídku ve fázi 6+2 s tím, že budeme všichni doufat, že už bude jasně vidět srdeční činnost.

A byla! Ještě se tomu nedalo říkat ani fazole, ale srdíčko tlouklo jako o závod a k mé radosti tam bylo prokazatelně jen jedno miminko. Uff! Lukášova maminka sice moc ráda okukuje dvojkočárky a několikrát vyslovila přání mít v rodině dvojčata, ale když se dozvěděla, že se jí v rozmezí dvou měsíců narodí dvě vnoučata, a že teda bude mít možnost zkusit si, jaké to je, začala světe div se malinko couvat. 😀

Ale zpátky k věci. První prohlídkou byla započato hotové martyrium a já jen smutně vzpomínala na první naprosto bezproblémové těhotenství. A co si budeme povídat, dost na něj vzpomínal i Lukáš, ze kterého se na možná dokonce několik týdnů stal kromě živitele rodiny i otec na plný úvazek.

Já jsem se většinu dní na rozmezí druhého a třetího měsíce potýkala s migrénami, na které byl Paralen krátký. Většinu dní jsem trávila v horké vaně s ledovým ručníkem na čele a kýblem u hlavy doufajíc, že Séba do doby, kdy Lukáš přijde po poledni z práce, nic moc nevyvede.

Nakonec mě zachránilo až sezení, ležení a cvičení u fyzioterapeutky, která jen kroutila hlavou nad tím, jak jsem to celé nechala zajít daleko. Krční páteř i záda samá blokáda, skolióza, přetížené přední krční svaly a mnoho dalších problémů, které jsem mohla řešit už dávno. Ale to bych nebyla já…

Každopádně, jestli vám můžu dát jednu radu. Pokud plánujete dítě a nejste úplně v kondici, řešte to co nejdříve. Spoustě komplikací a nepříjemných stavů se dá předejít!

Kromě návštěvy u fyzioterapeutky mě čekalo ještě vyšetření na hematologii. Tentokrát jsem se na doporučení mnoha lidí rozhodla jít na Karlák do ÚHKT a jsem tam moc spokojená. Samozřejmě bych byla o něco spokojenější, kdyby mi tam řekli, že si Clexane tentokrát píchat nemusím, ale co se dá dělat. Nějak to vydržím, a to i přes to, že tentokrát mě každý vpich z nepochopitelných důvodů bolí a mám břicho samý fialový flíček.

Kromě této změny jsem se na gynekologii dozvěděla ještě to, že mám retroverzi dělohy, kterou jsem před prvním porodem neměla. Tahle vada může být jak vrozená, tak získaná. Kromě porodu samotného si ji podle odborníků můžete uhnat také nesprávným držením těla nebo např. při sportu.

Rozhodně to není konec světa, především, když vám to nijak nekomplikuje oplodnění. Já jsem se setkala pouze se dvěma projevy této vady – a to s výraznou bolestí v podbřišku a komplikace při ultrazvuku. Nyní po poslední kontrole v 17. týdnu se ale zdá, že se děloha trochu umoudřila. Bolesti téměř ustoupily a konečně mám fotku, kde si je miminko podobné.

Za měsíc mě čeká další kontrola a také druhý screening (první dopadl 1:24 000) a dost možná už budeme vědět, co to bude. Já se překvapivě přikláním k chlapečkovi. Ne, že bych cítila, že v sobě nosím kluka, ale pořád myslím na to, že by to bylo praktičtější 😀 Tak uvidíme…


Mohlo by se vám také líbit:

1 komentář

  1. Jojo, já se při druhém těhotenství dokonce přistihla, že závidím maminkám, které čekají své ,,poprvé,, k nám si druhá Dušička našla cestu o silvestrovské noci, kdy jsem si týden neměla čas měřit teplotu a úplně jsem vypustila z hlavy, že bych tou dobou mela mít cca obulaci (a starší kupodivu dobře spala). No, byla jsem pěkně vykulena, když jsem před oslavou 1.roku naší princezny muži oznamovala, že čekáme druhé bylo yo šílené těhotenství, kdy jsem první 3 měsíce běhala zvracet na wc (jako u prvního těhotenství) s obavami abych nepozvracela dite, které se mě drží za nohu a všude chodí se mnou ) a s tím největším bubinkem pak běhala v největších pařacich za torpédem po hřišti (a vlastně všude), ale je to krásné. Jo a od začátku i bez testu jsem tušila, že mám v sobě nového podnájemnika i ze je to opět holčička ❤️

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *