Sebastián: 10 měsíců aneb Láska jako trám!

Deset měsíců, 4 zuby, první slova, spousty úsměvů, radosti a novinek. Dny zběsile utíkají, ani se nenaděju a prcek stojí u vany a chce se jít před spaním vykoupat.

Čas od času se však v tom shonu přistihnu, jak na něho zasněně koukám a divím se, že je fakt můj. Přijde mi to neuvěřitelné a pořád jsem si vlastně nezvykla na to, že jsem máma. Stejně tak mi přijde neuvěřitelné to, jak rychle a s jakou lehkostí se děti učí novým věcem. Ještě před pár měsíci jsme měli doma miminko, které vidělo sotva půl metru před sebe a teď nám po bytě lítá tryskomyš, která si sedá, stoupá, hopsá a křičí při tom máma.

Znáte ten pocit taky? Fungujete, staráte se, krmíte, přebalujete a najednou vám probleskne hlavou, jestli je to fakt realita. Máma? Já? Opravdu se ze mě stal člověk, na kterém je někdo další závislý?

Je to tak. A je to zodpovědnost jako blázen. Jsou to starosti, nervy a spousta strachu. Pak se ale Sebík usměje, přijde se pomazlit, řekne nové slovo nebo předvede, jak se naučil stát bez držení a já jsem totálně paf. Roztaju a tečou mi slzy. Prostě blázinec!

20170624_100920

A právě v těchto emočně vypjatých chvilkách na mě doléhají největší obavy, jestli nemůžu něco pokazit. Když jsem psychicky v pohodě, tak se za následující úvahy sama sobě směju, ale jsou prostě chvilky, kdy řeším nesmysly.

Jedlo to dítě dneska dost? Neměla jsem mu zkusit dát radši ještě jednou tu přesnídávku místo mléka? Skoro 4 dny jsem mu nečistila zuby! Co ten nočník? Měl by ho už zkoušet? Vsadím se, že bude mít pleny minimálně do šesti let a nevezmou ho do školky!

Smějete se? Já taky! 😀 Nejradši bych si sama sobě nafackovala. Na druhou stranu věřím, že v tom nejsem sama a i některou z vás napadají nebo napadaly podobné hrůzy. A zřejmě je to normální. Hlavní je, abychom se dokázaly oklepat a zahnat všechny vykonstruované trable do kouta. Čímž však rozhodně nechci dát světu vědět, že mám všechno na salámu a Sebastián je samorost. Aktuálně řeším hned několik věcí, na kterých mi záleží!

2017-06-11-11-35-38-245

Jídlo. Absolutně netlačím na pilu, ale snažím se, aby měl prcek jakš takš pravidelný jídleníček, ve kterém je dostatek ovoce, zeleniny, masa i obilovin a rostlinných tuků. Když mám junior dobrý den, tak frčí na mléce pouze dvakrát denně – před usnutím a po probuzení (případně v noci, pokud se výjimečně probudí). Občas je to na palici, hlavně v případě, že čas krmení padne na chvíli, kdy jsme někde v terénu. V takovém okamžiku však přepínám na autopilota, který trpělivě krmí a neřeší umazané tričko nebo kočár. A věřte mi nebo ne, hned to jde líp!

Pohyb. Máme velké štěstí a nemuseli jsme řešit žádné fyzioterapie ani jiné cvičení, které by Sébovi pomohlo ve správném vývoji, vše jde samo jako po másle. Od malička se však s klukem snažíme dodržovat Sebíkovo tempo a netlačíme ho do žádných poloh, na které není připraven.

Cizí děti a lidi. Moc ráda bych se vyvarovala toho, aby byl Sebastián asociál – takže hřiště, návštěvy a společnost, to je naše. Samozřejmě jen v případě, že dítě není na pár facek a já nemám lidí plné zuby! 😀

Plavání. Jediný organizovaný kroužek, kam chodíme. Občas je to stres a shon, ale stojí to za to. Není to totiž jen zábava, ale i cvičení a posilování problémových partií. Ano, vážně, i děti mají na těle oslabená místa, která by měla posilovat – šikmé břišní svaly, zádové svaly,…

Kvalitní boty. Aktuálně kožené ručně šité capáčky, jakmile začne chodit, tak to budu řešit dál.

Knížky. Měla jsem v plánu číst pohádky od malička, ale nějak to neklaplo. Proto to teď doháníme – a to hlavně pomocí knížek s pohyblivými zvířaty, které prcek miluje. Neoblíbenější je aktuálně asi tahle, ale určitě budeme kupovat i další z edice MiniPEDIE.

Zuby. Koupila jsem první zubní kartáčky a snažím se najít si alespoň jednou denně chvilku na společné čištění. Jednak je to sranda a vrchol roztomilosti a druhak asi nejlepší kousátko pomáhající s prořezáváním zubů.

Ochrana přes sluncem. Když vidím na koupalištích i jinde děti bez klobouků a se spálenými rameny, chce se mi brečet. Pokud praží, tak klobouk nebo čepice s UV filtrem a kvalitní krémy. 

 

Mohlo by se vám také líbit:

5 komentářů

  1. 10 měsíců – úžasné období, na které moc ráda vzpomínám 🙂 Jako by to bylo včera a ono už to je víc jak půl roku. Ten náhlý pocit, jestli je to vážně realita, zažívám dodnes 😀 Pěkný článek a hlavně pěkně roztomilý Sebík 🙂

  2. Super článek 🙂 četla jsem ho a připadala si že čtu své myšlenky a pocity . Mám doma 8 měsíčního špunta , žádný zub ale žvatláme jakmile otevřeme oči 😀 a momentálně bojujeme s příkrmy , snažím se vařit doma ale žádný úspěch to teda nemá,ale skleničky od Hamé mají jakžtakž úspěch. naše dětská dr by ráda aby jsme už mléko pili jen ráno a před usnutím ,ale to bohužel ještě nejsme schopný.Snažím se na něj netlačit ale stále nabízím a doufám.S ovocem je to lepší a teď uvažuji o kaši , začali jsme se v noci budit ,ale na trhu je takový výběr že nevím jaká je nejlepší,mléčná či nemléčná,ochucená neochucená,uff .Kurz plavání máme v plánu od září tak jsem zvědavá jak se nám bude líbit .

    1. Míšo, mrkněte na nový článek – o množství mléka i příkrmech tam píšu. Měla jsem takový malý rozhovor s odborníky z Hami a byla jsem překvapená, že mléko je naprosto nezbytné a rozhodně není na pořadu dne nutit prcky pouze do pevné stravy 🙂

      Co se kaše týče, tak jsem vzdala všechny ultra zdravé verze a kupuji klasicky dětskou právě od Hami. Nejprve to byla slazená rýžová s vanilkou a teď už se zavděčím i nedoslazovanou ovocnou 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *