O pláči, kojení i očkování

mpa_9201s-2

V neděli Sebastián pokořil hranici deseti týdnů. No co vám budu povídat, nestačíme zírat, jak to letí a snažíme se zastavit čas.

Z uplakaného miminka se vyklubal vnímavý prcek, který nás každou chvilku odměňuje a rozveseluje úsměvy, hlasitým povídáním a dospěláckými grimasami, které naznačují, že bude pravděpodobně slušná hérečka po tatínkovi.

Občas sice ještě neví, jestli se chce smát, povídat, nebo spíš plakat, ale den ode dne je v rozlišování těchto věcí lepší a lepší :)

Do pláče je mu v posledních dnech hlavně ve chvílích, kdy má hlad, studí ho počůraná plena, je utahaný a přetažený nebo ho bolí dásně (jo, fakt se mu už klubou zuby!).

Pocity hladu řešíme naprosto hravě v noci, kdy je mimino rozespalé. Přes den ale často narážíme na problém, který jsem popisovala už v článku o bojkotu kojení. Jakmile vezmu Sébu do náruče, do polohy ležmo, tak přichází absolutní hysterie. Vzteklý křik, prohýbání se do luku, rozhazování ručičkama i kopání nohama. A to nejen ve chvílích, kdy nemá hlad, ale i v době, kdy hlady šilhá. Proto se z kojení přes den stala taková malá bojovka. Ale co, přece se tím nenechám rozhodit :)

Sebastián je kus chlapa, v necelých jedenácti týdnech má 61 cm a 6 kg, takže občasná hladovka ho nepoloží. Rozhodně tím ale nechci naznačit, že je to podle mě v pořádku. On je kvůli těm pravidelným půstům protivný, já jsem nervózní, nemám chuť vyrážet na žádné komplikovanější výlety a vůbec, celé je to prostě špatně.

Proto jsem se po včerejší konzultaci s doktorkou rozhodla, že budu mít vždy v záloze odstříkané mléko a jakmile se mladý pán rozhodne trucovat, tak přijde na řadu lahvička. A to i přes to, že je tu docela velké riziko toho, že si na lahvičku zvykne a mléko z prsa nebude chtít už vůbec.

Kromě řešení kojení bylo u paní doktorky na programu i první očkování. Musím se přiznat, že nepatříme mezi rodiče, kteří by se otázkou očkování nějak moc zabývali. Doktorka zahlásila budeme očkovat, a tak se očkovalo. Do jedné nožičky dostal Sebastián vakcínu Hexacima a do druhé Prevenar 13.

S pár vteřinovým zpožděním se dostavil hlasitý pláč i slzičky, nešlo však o nic, co by nespravila tátova náruč. Po minutě tak bylo po všem.

Ještě v ordinaci jsme dostali rychloškolení o možných reakcích na očkování jako je zarudnutí či bouličky v místě vpichu, horečka, ospalost nebo naopak hysterické záchvaty a jelo se domů. Cestou jsme se pro jistotu zastavili v lékárně pro sirup Panadol vhodný pro děti od tří měsíců (šesti kilo) a pak už hurá vymýšlet, jak takhle malému miminku dát vlažné obklady na stehna. To jsem samozřejmě nevymyslela, ale za Panadol jsem byla nakonec okolo jedné ranní vděčná. Horečka je díky němu fuč, ale s teplotou a únavou ještě dnes, den po očkování, bojujeme. Celý den si hrajeme, válíme se, spíme a mazlíme se. No nebudu vám lhát – má to něco do sebe 😀

A jak snášeli očkování vaši nejmenší?

Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *