Stavba pokračuje! Tentokrát o podlahách a dveřích

V jedné z posledních vět minulého článku o našem novém bydlení jsem doufala, že se z obav kolem hypotéky a obecně z rozhodnutí koupit byt brzy vyklube zběsilé těšení se. A ono tomu tak doopravdy je. Ve světě hypoték nás sice nechali podusit ve vlastní šťávě a schvalovací proces se neobešel bez pár zádrhelů, nakonec se na nás však přece jen usmálo štěstí a my jsme se mohli vydat podepsat desítky papírů, kde bylo drobným písmem kromě jiného napsáno také to, že jsme dostali hypotéku.

A ač se kolaudace a předávání bytů plánuje až na jaro 2020, nedá se říct, že by se do té doby nic nedělo. Byt v novostavbě je opravdu takový zajíc v pytli. Jen těžko si člověk dokáže představit, jaký vlastně bude mít výhled, kolik světla v bytě bude v případě, že okna míří jen na jednu světovou stranu a jak je vlastně velká terasa o čtyřiceti metrech čtverečních?

S tím však nic moc nenaděláme. My máme velké štěstí, že již obydlená etapa vedle našeho staveniště se nese ve velmi podobném duchu jako náš budoucí dům, proto jsme měli možnost nahlédnout do jednoho z bytů a alespoň si tak uvědomit několik věcí. Za prvé, že je opravdu dobře, že jsme se nerozhodli pro byt, ve kterém měla ložnice i dětský pokoj pouze po 12 m². Za druhé jsme se ujistili v tom, že ač bude náš výhled směřovat v podstatě pouze do protějšího domu, nevadí nám to. A v neposlední řadě jsem také nasáli celkovou atmosféru bytu připraveného na předání novým majitelům. Už jen chodba domu, výtah a výška stropů na mě udělali dojem. Hmmm. Jak to píšu tak už se zase těším do toho našeho o maličko víc.

I když vím, že to nebude úplně procházka růžovou zahradou. Po této návštěvě cizího bytu jsme si říkali, že by bylo dobré spojit se s někým, kdo v této etapě bude bydlet. A měli jsme štěstí! Kamaráda kamarád shodou okolností koupil byt na stejném patře, na kterém jsme se byli s klukem podívat a moc ochotně nám poskytuje informace o věcech, ve kterých máme zmatek.

Přímo naším bytem budou totiž pouze krytá parkovací stání, proto jsme logicky začali uvažovat, zda alespoň do obýváku s kuchyní, tedy místnosti, kde budeme trávit nejvíce času, a do dětského pokoje nenechat položit podlahové topení. Nakonec jsme došli k závěru, že by to nemělo být díky izolaci třeba. Za dva roky si povíme, zda to nebyla chyba 🙂

Další věcí, na kterou jsme se vyptávali, byly podlahy. Finep předává byty bez podlahových krytin (s vyjímkou dlažby a v případě, že nechcete koberce ze standartu). V případě, že si následně vyberete podlahu od jejich partnerské firmy, dají vám tzv. dotaci 500 Kč na m². Dlažba se běžně pokládá do koupelny, na záchod, do komory, do kuchyně (asi na 6 m² a v případě, že máte kk, je dlažba od podlahy v obýváku oddělena lištou) a na chodbu. My jsme se rozhodli nechat položit dlažbu vybranou z nabídky standardního vybavení pouze do komory, koupelny a na záchod – ve zbytku bytu bude vinyl. Jaký a od jaké firmy je zatím ve hvězdách. Čeká nás obíhání podlahových studií a následné porovnávání kalkulací. U zmiňované firmy, kterou Finep doporučuje a u které bychom dostali slevu 500 Kč na m² jsou totiž na první pohled podlahy o dost dražší než u jiných firem. Musíme tedy mrknout na kvalitu a zvážit všechny možnosti.

Tím to ale ještě nekončí. Kvůli rozhodnutí, že v chodbě bude vinyl místo dlažby, se vynořilo další rozhodnutí. Kvůli této změně totiž prý dojde k výškovému nesouladu a pokud nenecháme osadit dveře na vinyl a podříznout obložky, vznikne pod každými dveřmi nevzhledná škvíra. A to samozřejmě logicky nechceme. Tudíž to máme dveře do komory, na toaletu a do koupelny – každé po asi 1500 Kč. A tak je to se vším. Ze všech stran se valí příplatky, doplatky a nějaké extra buřty.

Například vchodové dveře do bytu. Ve standartu samozřejmě jsou bezpečností dveře. Jak jsme se však dozvěděli, tak jde o dveře takové bezpečnostní třídy, kterou pojišťovny vlastně neakceptují. A to hlavně kvůli nízké odolnosti. Může se tak stát, že kvůli volbě dveří z bezpečnostní třídy RC 1 nebo RC 2 odmítne pojišťovna proplatit případnou škodu v plné výši. Proto jsme na otázku, zda chceme dveře ze třídy RC 3 ihned odpověděli, že ano. V tu chvíli jsme ještě netušili, že nás tato odpověď bude stát 29 tisíc korun. Ale i tak jsme své rozhodnutí nezměnili. Do bezpečí se určitě vyplatí investovat. Co mě však překvapilo byl fakt, že i barvu těchto dveří z nadstandardu vybírá developer a automaticky objednává barvu ořech. Naprosto to chápu z vnější strany. Pokud by měl každý ze sousedů jinou barvu dveří, nevypadalo by to dobře. Ale platit 3000 Kč za sjednocení barvy dveří se zbytkem dveří v interiéru? No nedá se nic dělat, ořech mi do bytu nesmí 😀 I když to kluk zkoušel 😀

Ale dost fňukání! Jdu finálně vybrat dlaždičky a spárovačku do koupelny a příště vám napíšu třeba právě o tom, jak jsme vybírali barvu a vybavení do koupelny, a připojím i fotky, které mě inspirují.

Mějte se krásně a dejte mi vědět, jestli vás při zařizování bytu také něco překvapilo podobně jako nás 🙂

 

Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *