Strašákovi cestují | Na skok do Valencie

Asi jste si všimli, že kromě lásky k sobě navzájem nás s Lukášem pojí ještě jedna společná vášeň – fotbalová Slavia. Na fotbale jsme se seznámili a čas strávený na stadionu nám oběma přihrál do cesty spoustu skvělých přátel i známých, díky kterým jsme už oba zažili mnoho netradičních zážitků.

Mezi ně patří i výlety za fotbalem. Hlavním důvodem cesty je devadesát minut zápasu, ale vždy je čas i na nasátí atmosféry v místě, kde se hraje. Pár týdnů zpět to byl Kypr, nyní Valencie.

Pokud správně počítám, tak jsme na území Španělska nebyli více než 45 hodin. Z toho jsme několik hodin strávili v autobuse cestováním mezi letištěm Castellon de la Plana, stadionem týmu Villarreal CF + Valencií a pár hodin jsme prospali. I tak nám ale zbyl dostatek času na to, abychom poznali, jaká Valencie je, a zařadili ji na seznam míst, kam se chceme vrátit.

Lukáš už ve Valencii před několika lety byl, ale samozřejmě si nic moc nepamatoval, tudíž to můžeme považovat za premiéru nás obou. Pokud bych měla shrnout celý ten výlet, napsala bych, že to bylo jednoduše boží, ale dítě spí a kluk je zcela výjimečně na fotbale, tak proč se na to nepodívat trochu podrobněji?!

Den č. 1

Lehce před druhou hodinou odpoledne jsme si užili hladké přistání na letišti Castellon de la Plana, které je vzdálené několik desítek kilometrů od Valencie směrem k Barceloně. Už v autobuse cestou do Valencie na hotel jsme si povídali o tom, co všechno chceme ještě ten den stihnout, vidět a ochutnat. Ve chvíli, kdy jsem měla chuť paelly téměř na jazyku, začalo neuvěřitelně pršet. Sami Španělé nám říkali, že takový déšť snad nepamatují. Někdo tam nahoře se nad námi však smiloval a brzy po příjezdu do hotelu se krásně vyčasilo, vyčistil se vzduch a nám nic nebránilo vydat se do ulic.

Do historického centra města to byl od hotelu kus cesty, proto jsme se rozhodli najít nejbližší metro a kousek popojet. Nástupu do soupravy metra logicky předcházela koupě jízdenek. Samozřejmě jsme zvažovali i možnost jízdy na černo, v každé stanici jsou však turnikety u vstupu i u výstupu, proto jsme raději svedli krátký boj s automatem na lístky, který nám nakonec velkoryse vydal 10 jízd v zóně A za krásných 7 euro a 20 centů.

A jaké že jsme měli plány? Najíst se, napít se a nasát atmosféru starého města. Cestou jsme zahlédli spoustu krásných parků, míst i budov, ve většině případů jsme však vůbec netušili, na co koukáme. Dnes už to však vím, proto vám mohu ke každé z fotek napsat, co je to za krásu 🙂

Plaza de la Reina, Valencie
Plaza de la Reina a výhled na část katedrály Panny Marie.
Část katedrály Panny Marie na náměstí Plaza de la Virgen.
Další část katedrály Panny Marie na náměstí Plaza de la Virgen.

Na závěr prvního dne pro vás mám jeden gastro tip. Pokud nechcete x hodin bezpředmětně bloumat městem a hledat podnik, ze kterého budete odcházet spokojení, najděte si raději několik takových míst už předem a v danou chvíli nalaďte navigaci a jděte na jistotu. A také si dejte pozor na otevírací dobu – večeře se ve Španělsku podávají často až od osmé hodiny večerní.

My jsme se zkoušeli na restaurace vyptávat místních, mým snem bylo navštívit tradiční tapas bar, kde bychom si dali dobré víno a pár dobrot na špejli, ale nebylo mi přáno, Španělé totiž neumí nebo nechtějí mluvit anglicky. A to ani ti mladí! Na každém kroku na nás mluvili španělsky a pokud jsme se ani po třetím zopakování nechytili, přešli na pantomimu 😀

Den č. 2

Na druhý den jsme měli v plánu projet Valencii na kole. Celým městem vedou dokonale promyšlené cyklo stezky a na téměř každém kroku jsou k dispozici erární kola. Nedá se za ně však zaplatit kartou, ale je nutné mít speciální kartičku, proto jsme tento nápad rychle opustili a vydali se znovu na metro.

První cílem byla městská pláž, ke které jsme se dostali hezkou procházkou skrz čtvrť Cabanal, která prý svou barevností připomíná města na karibských ostrovech.

Pláže ležící ve Valencii prý patří mezi ty nejkrásnější ve Španělsku. My jsme měli to štěstí, že jsme se mohli kochat pohledem, který nám nekazili žádní zpocení turisté. V sezóně však podle místních obyvatel není ani na té nejširších pláži kousek volného místa.

20171019_115001-01

20171019_120520-01

Valencie_pláž
Písčitá pláž Las Arenas je dlouhá zhruba 1200 metrů a široká 135 metrů.

Z pláže jsme se vydali pěšky k velkému komplexu věnovanému kultuře a vědě. Náš navigátor však selhal a my jsme šli hned několik kilometrů úplně opačným směrem. Díky tomu jsme si však prošli krásné a hlavně neuvěřitelné rozsáhlé kampusy vysokých škol, které bychom bez bloudění nikdy neviděli. O nich se totiž v žádném průvodci bohužel nepíše.

Po zjištění, že jsme vedle jak ty jedle a jdeme úplně špatně, jsme si chtěli zkrátit cestu pomocí autobusu. Bohužel jsme byli v místě, odkud nám žádný šikovný spoj nejel, proto jsme si proklepali nohy a šli vesele dál. Nakonec nám to ale vůbec nevadilo, procházka jedním z největších evropských parků, který byl v srdci Valencie vybudován v korytě odkloněné řeky Turie, byla neuvěřitelně příjemná.

Upřímně musím říct, že takový park obyvatelům Valencie závidím. Oplocená tu nejsou místa, kde si můžete bez obav roztáhnou deku, ale naopak výběhy pro psi, kteří musí být mimo jim vymezené plochy na vodítku. Dále je tu nespočet sportovišť, dětských hřišť, rybníků i krásných fontán, na které je radost koukat.

20171019_152220-01

Na konci parku na nás čekala odměna v podobě místa, které je považováno za symbol Valencie. Ciudad de las Artes y las Ciencias, česky Město umění a věd, je jedním z nejsložitějších děl architekta Santiaga Calatravy. Jeho součástí je prostorové kino L’Hemisfèric, budova Vědeckého muzea prince Filipa, Palác umění laicky označovaný jako opera Umbraculo, ze kterého je prý krásný výhled na celý komplex.

Vědecké muzeum prince Filipa (vlevo) a část kina.
Vědecké muzeum prince Filipa (vlevo) Umbraculo (uprostřed) a část kina.

Původně jsem se chtěla podívat i dovnitř, hodiny však ukazovaly čtyři hodiny odpoledne a už v šest jsme museli odjíždět směr Villarreal, kde se hrál zápas mezi týmy Villarreal CF a  SK Slavia Praha. Tak třeba příště 🙂

Slavia_Valencie

Ale zpět k fotbalu. Slavia nakonec remizovala 2:2. Upřímně musím říct, že tomu prd rozumím, ale prý to rozhodně nebylo zklamání. Pokud bych měla hodnotit zápas ze svého pohledu, tak bych musela říct, že jsem si ho moc užila. Zažila jsem všechno, co od fotbalu očekávám. Trocha adrenalinu v podobě potyček s místní policií, pivo, góly, fandění. Za mě dobrý! Jen příště prosím sektor, který nebude vypadat jako voliéra pro papoušky, a ze kterého dohlédnu na druhý konec hřiště 🙂

Výhled ze sektoru hostů na stadionu Estadio El Madrigal.
Výhled ze sektoru hostů na stadionu Estadio El Madrigal.

Den č.3

Třetí den ráno jsme už uháněli na letiště. I tak jsme ale stihli poznat další typické španělské rysy. Tentokrát to však nebyla neochota poradit, ale jejich absolutní lenost a zpomalenost, která dokonce zapříčinila to, že letadlo mělo kvůli pomalému odbavení několik desítek minut zpoždění. Český pilot to naštěstí nakonec ve vzduchu nahnal a my jsme tak dorazily domů přesně v kolik, v kolik jsme babičce i Sebastiánovi nahlásili 🙂

A co vy a Valencie a okolí? Znáte nebo chcete poznat? Lákají vás podobné destinace?

20171019_114735-01

 

 

Mohlo by se vám také líbit:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *