Velké finále: Vítej na světě, Sebastiáne!

Devět měsíců jsem si představovala, jaké to bude, jak moc to bude bolet a jestli to vůbec zvládnu. No a najednou to mám za sebou, Sebíkovi je týden a já si celý porod jen těžko vybavuju.

A právě proto je nejvyšší čas hodit celý tenhle zážitek na papír. Pro někoho je to maximálně intimní věc, kterou si nechává jen sám pro sebe, jiní se o podrobnosti podělí jen s nejbližšími, ale mě to klasicky nedá a zlehka vám ten náš den D popíšu 🙂

Na neděli, 4. září 2016, jsem měla naplánovaný poslední monitor v porodnici. Protože ale ambulance přes víkend nefunguje, měla jsem se hlásit na jednom z porodních sálů. Ani nevím proč, ale zamířila jsem na dvojku. A aniž bych to tušila, bylo to to nejlepší rozhodnutí toho dne. Na starost si mě totiž vzala porodní asistentka Lucka, díky které všechno proběhlo nad očekávání skvěle.

Monitor probíhal standardně, nic zvláštního se nedělo, ale mě už se hrozně nechtělo domů. Představa, že se zase na další den rozvalím na sedačku jak vyvržený vorvaň a budu koukat do zdi, mě přiváděla k šílenství. Porodní asistentka Lucka to naštěstí tak nějak vycítila a nakonec jsme se domluvili, že se na to zkusíme podívat a trošku celý proces uspíšit.

Nešlo o nic extra příjemného, ale najednou mi praskla voda, měla jsem podepsané papíry o příjmu, oblečenou erární noční košili a procházela jsem se s klukem U Apolináře v parku. Užívali jsme si sluníčka, učili jsme se na Lukášovi čtvrteční státnice a přemýšleli o tom, jak bude asi probíhat zbytek dne.

Jednou za hodinu jsem se šla vždy ukázat Lucce, aby zhodnotila, jestli jsme se někam posunuli, a pak jsem zase upalovala ven. Asi po třech hodinách už nebylo další procházení potřeba, a tak jsem se šla ubytovat na porodní sál. Tam jsem sledovala, jak se na monitoru vybarvují kontrakce, ale já jsem nic necítila (kromě lehkého tvrdnutí břicha). Navíc to šlo celé dost pomalu, proto jsme se s Luckou dohodly na epidurálu, který mi pomohl uvolnit všechny svaly, které dělaly problémy.

A ano, vážně jsem mohla dostat epidurál i přes to, že mám Leidenskou mutaci. Jen se prosím neptejte, jak je to možné 😀 Moc jsem se o to v daný moment totiž nezajímala…

img-20160904-wa0022

První dávka téhle zázračné látky účinkovala něco málo přes hodinu, druhá o něco kratší dobu. A pak to začalo. Nakonec šlo však jen o pár desítek minut stupidně bolestivých kontrakcí, při kterých jsem zjistila, že fakt kurva nevím, jak dýchat jako mašinka 😀

No a o pár minut později byl milostpán na světě 🙂 A ač jsem to absolutně nečekala, tak poslední fáze porodu proběhla absolutně skvěle. Nevím, jak to tam Lucka vyčarovala, protože já byla v takovém rauši, že jsem netušila jak se jmenuju, natož kdy mám kontrakci a kdy mám tlačit, každopádně prcek šel ven úplně hladce. Aleluja!

img-20160904-wa0034
Sebastián • 4. září 2016 • 3990 g • 50 cm

A protože se nám všem dařilo skvěle, mohli jsme spolu všichni tři zůstat, v klidu se pomazlit, poznat se i udělat první rodinné selfie 😀

P.S. Nevím, kde na to kluk vzal ten den sílu, ale rozhodl se, že klasická esemeska o narození Sebíka nestačí a rozeslal slohovku, která sklidila nesmyslný úspěch 🙂

Dobrý den, dámy a pánové, vítáme vás u tradičního nedělního Dohrána (4. 9. 2016) a to i přesto, že se nehraje liga. Pojďme se podívat jediný zápas, co se o víkendu odehrál. V základní sestavě domácího týmu nastoupila statečná, neskutečná Kája, nervózní Lukáš a zkušený personál porodnice u Apolináře. Proti nim se postavil soupeř, který už potrápil mnohé. Mezi jeho hlavní opory patří Mirek Bolest, Kamil Nevolnost, Radovan Balón, Edwin Van Der Krev, Denny Plodwater a kapitán, lídr týmu Václav Úzkýprůchod. Ačkoliv se domácí tým zpočátku zdál jako outsider, po několika hodinách utkání převzal kontrakce do svých rukou a začal tlačit soupeře. Ten tlak neunesl a nakonec zápas prohrál. Domácí tým poté v útrobách porodnice převzal z rukou pořadatelů nejvyšší cenu, které je možné dosáhnout – synka Sebastiána. Než se tým odebere oslavit vítězné tažení, pojďme se podívat na statistiky zápasu: Délka utkání – 15 minut, počet vyloučení: 1, míry poháru: 50 cm a 3990 g, aktuální míry kapitánky: opět 90-60-90, aktuální rozpoložení zakladatele týmu: dojatý a šťastný, počet členů týmu po přestupovém období: 3. Tolik z dnešních bojů u Apolináře, tímto se s vámi na nějakou dobu loučím a u dalšího přenosu na shledanou. Zdraví L+K

Jo a pak to šel teda samozřejmě zapít…

img-20160905-wa0017

Teď už každopádně slyším lehké kňourání, maličký má hlad, takže se loučím. Brzy se však přihlásím s pokračováním, slibuju. Mám v plánu napsat vám o prvních okamžicích se Sebíkem v náručí i o tom, jak jsme se měli v porodnici a jak jsme prožili celý první týden.

Uff, vážně je malému už týden? To to letí…

20160911_131943

A abych nezapomněla! Moc děkujeme za držení palců, všechna krásná přání, milé gratulace, zprávy i telefony 🙂 Jste nejlepší!

 

Mohlo by se vám také líbit:

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *