Vážení čtenáři, vítám vás opět u pravidelného čtrnáctiměsíčníku „Jak to vidí kluk“. Je to více než rok, co spatřil světlo světa nový útočník pražské Slavie, náš syn Sebastián. Jelikož se toho za uplynulých 14 měsíců stalo poměrně dost, pokusím se vše shrnout do jednotlivých témat, které budu postupně dávkovat. Věřím, že vás čtení nebude bavit, na článek se snese vlna kritiky, moje holka mi dá konečně pokoj, já budu mít klid a bez výčitek budu moct hrát Fifu.
Budoucí táta bloguje: Část čtvrtá
Je to už nějaký ten týden, co jsem se ozval naposledy, ale měl jsem poměrně napilno. Podle rčení „Zasadit strom, postavit dům a zplodit syna“ jsem měl určitá zařizování.
Budoucí táta bloguje: Část třetí
Pokud na tento článek doopravdy někdo čekal, omlouvám se za zpoždění. Víkend byl náročný, pondělní koledování ještě náročnější, a ačkoliv jsem se po sběru vajíček pokusil dát článek dohromady, nezdařilo se. V prvních čtyřech slovech, pokud se tomu dá tak říct, jsem udělal 17 chyb. Dodneška mi Kája nevěří, že jsem doopravdy psal. Tvrdí mi, že jsem usnul. Je to samozřejmě nesmysl, měl jsem prostě unavený ruce z držení pomlázky, tak jsem jim chtěl dát odpočinout a přišlo mi jako dobrej nápad to napsat obličejem. Nic víc.
Budoucí táta bloguje: Část druhá
Kluk: DERBY! DERBY! DERBY!
Budoucí táta bloguje: Část první
Uplynuly právě dva týdny od chvíle, kdy mi holka prozradila své vážné přání mít svůj osobní blog. Tehdy mi vysvětlila, že jako budoucí mamina tráví hodně času hledáním informací, navíc sleduje všechny ty in, cool, trendy, stylový, supiš věci (za tohle dostává vždycky granát do ramene), a že by byla škoda si to nechat jen pro sebe. Její touha mě na jednu stranu překvapila, protože se mi zdá, že psaní má díky práci redaktorky až, až a byl bych radši, kdyby si s takovým nadšením řekla o jiný věci, na druhou stranu, co bych jako hodný přítel neudělal pro její štěstí, že ano… 🙂