Je to jedenáct dní od propuštění z porodnice. A protože mám poslední dobou dost špatnou paměť (že by mléko místo mozku?), tak je nejvyšší čas na příspěvek o tom, co mi v porodnici chybělo nebo naopak přebývalo.
Devět měsíců jsem si představovala, jaké to bude, jak moc to bude bolet a jestli to vůbec zvládnu. No a najednou to mám za sebou, Sebíkovi je týden a já si celý porod jen těžko vybavuju.
Nevím, jak to mají ostatní maminy, ale já si finále celého toho devítiměsíčního těhotenského maratonu malovala na sytě růžovo. Po anabázích s Leidenskou mutací, injekcemi a těhotenskou cukrovkou si přece zasloužím pohodový porod v termínu a krásné miminko s výstavními mírami i váhou, nebo snad ne?
Těhotenství je asi to vůbec nejpodivnější, co jsem za těch 23 let, co jsem na světě, zažila. Nové vjemy, zážitky, pocity, přívaly zodpovědnosti, strachu, bezmoci, štěstí i lásky se střídaly jako na běžícím páse a mě ani mé nejbližší to rozhodně nenechávalo v klidu.
Poslední měsíce těhotenství jsou krásné, ale taky hrozně hrozně hrozně dlouhé. Většina žen v určitém okamžiku chtě nechtě skončí v práci, lehne si na gauč nebo se připoutá k žehlícímu prknu a marně obepisuje minimálně osm hodin denně pracující kamarádky a snaží se je přemluvit, aby zašly na oběd, na nákupy, na kafe, na zmrzlinu,…
Ještě před několika lety nikdo v Čechách netušil, co si pod pojmem baby shower představit. A dnes? Existují speciální agentury, které se na party pro nastávající mamky specializují, v obchodech s party věcmi jsou plné regály v odstínech baby blue a baby pink,…
Už od pátku sama sobě vyhrožuju, že se pustím do balení věcí do porodnice. Zatím jsem k tomu však, světe div se, vůbec nedostala. Částečně mě ale uklidňuje fakt, že mám většinu potřebných věcí nakoupených a to, co mi chybí, snad pořeším během jedné návštěvy lékárny nebo drogerie.
Přesně za měsíc mám termín porodu, před sebou poslední dva dny lehkého homeofficu a za sebou jeden z nejdivnějších dnů poslední doby. A k tomu ještě navíc náladu pod psa. Nastala totiž chvíle, kdy jsem se musela rozloučit v práci.
Přesně za 9 dní se chystám na svatbu a klasicky nemám nic na sebe. Za normálních okolností by to nebyl zas takový problém, protože obchody jsou přímo narvané krásnými kousky, ale já se teď bohužel do většiny z nich nevejdu. A když už se teda překonám a vezmu si do kabinky velikost 38 místo 36, tak v tom vypadám jak v pytli.
Celé těhotenství si připadám tak nějak moc málo těhotná. Když jsem byla těhotenský začátečník ve 12., 18. nebo třeba 20. týdnu, tak jsem okukovala maminy, které si na Instagram hrdě psaly hashtagy typu #8monthspregnant a tak nějak jsem jim záviděla, že už na nich každý jejich požehnaný stav pozná, že už můžou nakupovat baby nábytek a čechrat ty malé roztomilé peřinky a prát a žehlit dupačky.